ZŠ Praha - Radotín, Loučanská 1112/3

Klubáci se domluvili, že jedno odpoledne vyrazí do Národního muzea na výstavu, o které se nyní hodně mluví - na výstavu „Stopy lidí“.

Po vyučování jsme sedli do vláčku a ujížděli na Hlavní nádraží a dále metrem, a hned vystupovali, neboť Muzeum je téměř za rohem…

Před krásnou a majestátní budovou Národního muzea jsme si udělali pár fotek, protože jsme tušili, že vevnitř se to asi moc nesmí a sluníčko nám dělalo dobré „světlo“.

Potom už jsme vstoupili dovnitř a vnímali tu důstojnost a atmosféru budovy…

Ve vestibulu Muzea čekala pověstná Sfinga a kladla zapeklitou hádanku, která se netýká ničeho jiného než nohou.

Na vlastní výstavu v 1. patře se vstupovalo obrovskou nohou, překročili jsme pomyslný práh a byli vtaženi do proudu času a Miguu a Tibia (chlapec z Afriky a česká dívka) na kreslených panelech nás provázeli celou expozicí.

Po stopách jsme se vydali také s panem Stopkou. Nejstarší dochovaný důkaz o existenci člověka je totiž lidská stopa.

Výstava je rozdělena do několika etap lidského života, do deseti okruhů : Postavit se na zadní, Utíkej, co ti nohy stačí, K noze zbraň!, Co krok, to dvacet mil, Stát si na svém, Hop a skok, Držet krok s módou, Jednou nohou v hrobě…Žít si na vysoké noze, Kam lidská noha nevkročila.

Dá se říci - jak se dá dojít pěšky z pravěku na Měsíc? Jak vypadaly lidské dějiny od chvíle, kdy se člověk postavil na dvě nohy? Člověk lovil, válčil, pracoval, cestoval, bavil, sportoval, zdobil se a občas měnil vkus..Občas ho nohy bolely, občas mu i chyběly (ta expozice s chirurgií!). Až mu začala být Země malá a on udělal první krok na Měsíci.

Na výstavě jsou k vidění unikátní předměty - replika bot muže z ledovce Ötziho, mučící španělská bota, obuv československých legionářů, největší reklamní bota ze Skutče, boty a lyže J. Železného, K. Neumannové, A. Valenty..Vrcholem výstavy jsou předměty zapůjčené z Washingtonu - výcviková helma prvního muže na Měsíci Neila Armstronga a návlek na botu stejného typu, s nímž udělal onen historický malý krok pro člověka…

Nedá se vše převyprávět, ani popsat, exponátů bylo mnoho, dojmů ještě víc.

Na závěr prohlídky jsme po sobě také zanechali památku na speciální zdi v podobě pořekadla na téma noha a poděkování v Knize návštěvníků.Výstava byla opravdu super!

!

P.S. Pro veselejší zakončení vzdělávacího odpoledne jsme se ještě proběhli po přírodovědné expozici Muzea a (nejen) hledali tasemnici, kterou David děvčatům sliboval.Marně.

P.S. A protože jsme ji nenašli, šli jsme se občerstvit do McDonalda….