ZŠ Praha - Radotín, Loučanská 1112/3

"Odcházím, nechci svou práci dělat formálně" - takový je název přiloženého textu učitelky, která se deset let snažila, aby nakonec zlomila hůl. "Zpověď", kterou si můžete na tři díly přečíst, je autentická a já osobně se s ní ztotožňuji. My, kteří vidíme situaci zevnitř, většinou musíme konstatovat, že také máme alespoň několik známých, kteří opustili řady učitelů, přestože jsme byli přesvědčeni, že jsou na správném místě a že byli dobrými učiteli. Že zkrátka byli k tomuto řemeslu p-o-v-o-l-á-n-i.

O školství toho bylo řečeno mnoho a ještě více slíbeno. Proto nemá cenu hořekovat, hrozit a naléhat. Myslím, že je ale správné zachovat si čistou mysl a realistický pohled. Znát své možnosti a uvědomovat si, jaké jsou priority společnosti, které většinou tiše podporuji svou spoluúčastí (namátkou: mé nekritické myšlení = vítězství klevet a pomluv, úpadek kultury člověka = úžasný komerční úspěch bulvárních médií, nezodpověný občanský postoj = nekritická víra v blízkost košile oproti kabátu, zoufalé přeceňování vůně předvolebních gulášů a další projevy našeho instantního života).

Jistě - historie se opakuje, a zvláště těm, kteří se z ní nepoučí. Jediné, co svým příspěvkem sleduji, je připomenout, že není rozumné mít očekávání, že se situace ve školství zlepší. Taková ambice by byla neodůvodněná. Jedině, že bych takovou ambici promítl do svého postoje a jednání!

Například bych - a priori - důvěřoval učiteli, kterému svěřím své dítě, obdobně jako důvěřuji svému lékaři nebo právníkovi. Nebo bych našel odvahu za učitelem přijít (dříve, než půjdu do kadeřnictví, k řezníkovi nebo na dýchánek) a sdělil mu, čemu nerozumím, co bych chtěl vysvětlit a případně ho požádal o radu. Jestliže bych měl důvody pro to, abych odmítnul některého učitele jako člověka, který má vychovávat mé dítě, neváhál bych to srozumitelně zdůvodnit a požádal ředitele školy o řešení. Také bych nevolil stranu, která mi jen slibuje - pokud mi ovšem skutečně vadí, kdo (nebo v jakých podmínkách) mé děti učí. Možná bych i poděkoval učiteli za to, že mi přivezl dítě ze školy v přírodě zdravé a veselé (už proto, že on žádný cestovní příkaz mít proplacený nebude, připravil pro děti po nocích program a zodpovědný za ně byl 24 hodin denně). Anebo bych ho alespoň pozdravil, když ho potkám.

Jak jinak dát najevo, že si učitelské práce vážím?

Děkuji Vám za Vašich deset minut. Text naleznete pod těmito odkazy:

první část

druhá část

třetí část