ZŠ Praha - Radotín, Loučanská 1112/3

Celou noc se chumelilo, tak rodiče měli obavy, zda se pojede. Autobus přijel včas a my vyrazili k cíli. Všude bylo krásně bílo a čisto. Někteří z nás viděli z okna autobusu srnky.

Když jsme přijeli do Příbrami do starého dolu, hned jsme si odložili batůžky a vydali se do pekelné říše. Paní průvodkyně nás vedla temnou chodbou. Pro mnohé z nás byla nekonečná, hlavně hříšníci se báli. Cestou jsme potkali Permona, který nás doprovodil až na samý konec chodby, kde byla brána do pekla. A začalo čertí rojení. Někteří čerti hráli karty, čertice hned vtrhla mezi nás a děvčatům hned vytvořila čertí účesy. Za chvilku dorazil i sám Lucifer a byl čas na hříšníky. Nebylo nám jasné, jak je možné, že mají v pekle vše zaznamenáno a ještě k tomu pravdivě. To už většina z nás měla na tváři pekelné znamení, je totiž známo, že čerti se velmi neradi myjí. To se nám moc nelíbilo, ani jídelníček, který nám čerti nabídli. A když si chtěli uvařit polévku, tak jsme se všichni báli, že nám nevrátí naší pani učitelku Ilonku, kterou už měli postavenou u kotle. Rychle jsme ji zachránili písničkou o ježibabách a tím jsme se s peklem rozloučili. Cestou zpátky jsme už byli zase všichni hrdinové.

Ta druhá cesta vedla do samého nebe, kde na nás čekal Mikuláš a jeho pomocníci - andělé.

Probudili jsme sv. Petra, který o nás věděl úplně všechno. Zazpívali naše oblíbené písničky, slíbili, že se polepšíme, samozřejmě jenom hříšníci a pak už jsme se s nadílkou od Mikuláše loučili a odcházeli

plni dojmů.

V restauraci jsme si z batůžků vybalili svačiny od maminek a pohodlně se usadili na židle ke stolům. Svačina byla snědená hned a už většina z nás nakupovala drobné dárečky v malém krámečku, který byl součástí restaurace. Každý si vybral podle svého vkusu a už nás čekala cesta do Prahy.

Domů jsme se vrátili okolo oběda a byli jsme úplně všichni, letos si v pekle nikoho nenechali.

Ilona a Ivana