Českomoravský cement má výrobu soustředěnou ve dvou závodech – v Praze–Radotíně a v Mokré nedaleko Brna. Závody Radotín a Mokrá, prošly od začátku devadesátých let minulého století, kdy byly privatizovány, rozsáhlou modernizací a jejich zařízení odpovídají světovým standardům. Celý výrobní proces, od těžby vápence v lomu až po expedici cementu, je v každém z obou závodů systémově řízen z jednoho místa – centrálního velínu, přičemž nová plně automatická laboratoř nepřetržitě sleduje kvalitu vyráběného cementu. Oba závody používají moderní technologie, které zaručují efektivní výrobu šetrnou k životnímu prostředí.
Další modernizace výrobních závodů bude pokračovat zejména v oblasti rozšiřování možností využívání alternativních materiálů a paliv. Snahou Českomoravského cementu je důsledně realizovat hospodárná a preventivní opatření v oblasti spotřeby energie a surovin a vzniku a využití odpadů, a to především zvýšením efektivnosti procesů či náhradou přírodních surovin a paliv – tam, kde to bude možné - alternativními surovinami nebo palivy. Využívání alternativních paliv a materiálů má velký význam, protože umožňuje celosvětovou úsporu neobnovitelných přírodních zdrojů.
Cementárenský závod založila v místě bývalých vrchnostenských pilířů (v centru dnešního Radotína) v roce 1871 firma Pražské akciové továrny na hydraulický cement. Cementárna využívala velmi výhodné polohy na hlavní trati spojující Prahu s Plzní a vznikla v období velkého stavebního rozvoje. Ten měl ale krátké trvání. Propuknutí hospodářské krize v roce 1873 přivedlo společnost do potíží, zaznamenala vážné finanční ztráty a na čas musela dokonce zastavit výrobu. Z finančních nesnází cemetárnu zachránil největší akcionář Max Herget, který ji koupil za 44 % odhadní ceny.
Kapacita výroby cementárny se pohybovala kolem 500 vagónů ročně. Surovina byla nejprve získávána z lomu ve Slivenci, později i z Lochkova Aby bylo dodrženo správné chemické složení, bylo nutno jako korekci dovážet suroviny z lomů v Berouně, Loděnicích a Řeporyjích.
Počáteční vybavení cementárny bylo velmi prosté. Cement se mlel v mlýnech, které svou podobou připomínaly mlýny na obilí. Rozemletá surovina se dále lisovala v Dorstenových lisech a odnášela na nosítkách do kanálových sušáren a odtud do šachtových pecí. Dopravu vápence z lomů zajišťovaly v prvních letech smluvně koňské potahy místních rolníků, v roce 1873 byla z lomu zřízena úzkorozchodná dráha, vagóny tahali nadále ale koně – malá lokomotiva byla zakoupena až roku 1911.