ZŠ Praha - Radotín, Loučanská 1112/3

ZAČÍT SPOLU (nebo sami)?

Zasvěceným nemusím jistě vysvětlovat, co slova Začít spolu znamenají. Ano, jedná se o alternativní výukový program. Před dvěma lety šel můj syn k zápisu do ZŠ. Uvítala jsem možnost výběru mezi klasickou a alternativní třídou. Je to milé, když má člověk možnost volby, zejména patří-li ke generaci, která v dětství a mládí moc na vybranou neměla. Na druhou stranu ne vše jiné a nové musí nutně být lepší a skvělé. Nejdříve jsme si tedy ujasnili, co pro syna chceme. Chceme, aby byl samostatný, aby byl osobnost a uměl se rozhodovat, měl vlastní názor a uměl za ním stát a aby dále v kolektivu rozvíjel svoje sociální chování a cítění. Možnosti klasické školní výuky jsme znali, a tak jsme se snažili získat maximum materiálů o programu Začít spolu. Protože žijeme ve třetím tisíciletí, začali jsme na Internetu. Zjistili jsme, že program Začít spolu zahrnuje vedle základních škol i školy mateřské, že běží již několik let a také jsme našli seznam škol, kde podle tohoto programu pracují. Mimoto jsme našli spoustu dalších referencí. (Podrobnosti najdete na webu www.sbscr.cz ) Také jsme se šli podívat do hodiny (což nám bylo umožněno bez nejmenších problémů) a ptali se rodičů školáků na jejich dojmy a zkušenosti.

Dnes, kdy je můj syn v polovině druhé třídy, mohu říct, že jsme vybrali dobře. Hlavní přínos a přednosti tohoto typu výuky vidím v tom, že děti jsou vedeny k samostatnosti. Téměř od počátku pracují ve skupinkách v centrech aktivity. Děti si při začátku své činnosti volí centrum, kde potom v určitém dni plní samostatně nebo ve spolupráci se svými spolužáky úkoly zadané učitelem. Tyto úkoly svou rozmanitostí a rozdílnou obtížností respektují individuální zvláštnosti každého žáka. Celý proces vyučování je organizován tak, aby děti prošly postupně všemi centry. Musí spolu v rámci skupinky spolupracovat a zároveň každý má část úkolu, za kterou je zodpovědný. Práce v centrech umožní dětem svobodnou volbu úkolů, rozvoj schopností komunikovat a spolupracovat v malé skupině.

Mě osobně také velmi zaujala myšlenka sebehodnocení - děti si stanovují úkoly a hodnotí to, jak je ony samy zvládly - hodnotí a porovnávají se sami se sebou a nepěstuje se v nich nadměrná rivalita. Učení probíhá formou objevování světa přírody a světa lidí v rámci práce na tematických celcích - projektech. Jednotlivé znalosti a dovednosti nejsou roztříštěny v různých předmětech, ale jsou dětem nabízeny komplexně z několika pohledů. Tak, jak tomu je i v životě.

V Začít spolu nezvoní, děti tak tráví ve škole nikoli hodiny, ale den. Den, který má začátek a konec daný jistými pravidly, na nichž se děti spolupodílejí a který nekončí zazvoněním a rykem dětí běžících ze školy, která konečně skončila. Každý den je jiný, jedinečný a pro děti přitažlivý. Žáci se naučí vše, co je v osnovách a to v příjemném prostředí a formou, která je motivuje k tomu, aby se v budoucnu aktivně zajímali o učení, uměli se efektivně učit, učení je bavilo a nebylo pro ně spojeno s nadměrným stresem.

Líbí se mi respekt k osobnosti dítěte, jeho individuálním schopnostem a potřebám. Můj syn, který uměl plynule číst v pěti letech, ale do školy šel v sedmi (protože se narodil na podzim), se díky způsobu výuky v Začít spolu nikdy nenudil, nerušil pomalejší spolužáky a nebyl trnem v oku paní učitelce.

Tak jako se dvě děti narozené ve stejný den nenaučí ve stejný den nebo dokonce hodinu mluvit nebo chodit, nemohou se naučit ve stejný den číst, psát, počítat… Nejsou na světě dvě identické rostliny, dvě stejná zvířata a už vůbec ne dvě stejné děti. To, že dítě z vedlejšího domu umělo v předškolním věku pozpátku abecedu neznamená, že prožije plnohodnotnější život než dítě, které se abecedu naučilo ve třetí třídě. Individuální přístup k osobnosti dítěte je nosným principem v Začít spolu, a tak je zde prostor pro každé dítě.

Osobně mě mrzelo, když jsem se doslechla, že to je „ta třída pro ty hloupé“ - zvlášť když to bylo z úst někoho, kdo si evidentně ani nepřečetl letáček o tom, co taková třída obnáší, natož, aby šel na nformativní schůzku.

Je tak snadné odsoudit neznámé.

Proč začínat sami, když můžeme Začít spolu?

Mgr. Veronika Holečková Radotín, 11.2.2004

První měsíc „ začínáme spolu“ v 1.A.

Jaká je škola? Co paní učitelka? Jak to zvládáte? Počínaje 2. zářím jsme se, co by rodiče „prvňáčka,“ ocitli pod palbou podobných otázek. Všem tímto zamyšlením odpovídám, i když stručně by se dalo říci - úžasné.

Po rozpačitých zkušenostech z mateřské školy jsme si dali opravdu práci s výběrem základní školy. Vyplatilo se! Vše o čem jsme dosud jen snili - optimistické, motivující, empatické a vstřícné prostředí, spolu s paní učitelkou Ráďou a asistentkou Ivankou, jež podporují děti a chtějí vědět vše o nich i o nás (vyplnili jsme dotazník s otázkami na tělo) - existuje.

Kam tedy chodí náš „prvňáček“? Naší školou se stala Základní škola v Radotíně, kde již čtvrtým rokem rozvíjí a vychovávají děti podle vzdělávacího programu Začít spolu. Začínají spolu nejen děti, ale i rodina, škola a širší veřejnost. Fráze? Ale vůbec ne. Už zápis do školy se povedl, kdy na nás čekala procházka čtyřmi ročními obdobími a plnění úkolů. V červnu 2005 dostala Kristýnka dopis od paní učitelky, ve kterém se dozvěděla, jaká na ni čekají dobrodružství a co vše se naučí. Současně dostala pozvání na 1.9.2005, kdy se otevřou dveře do pohádkové třídy, ale jenom tomu, kdo bude mít vlastnoručně vyrobenou pohádkovou postavu. Tak jsme se celé prázdniny těšili, my i Týna, sbírali pírka od hus a vyráběli pomalu sovu Hedviku, která dětem i paní učitelce přinese první dopis. To, že naše spolupráce se školou začala vlastně už dávno před nástupem do první třídy, je zřejmé. A pak přišlo ráno 1.9. a my vpluli do modré třídy, kde se na nás smáli krtkové, kohout Eda, kokosový dědek, sova Hedvika, Harry Potter, skřítek, zajíček, princezna, mořská panna, Křemílek... v rukou našich dětí.

Od toho dne žijeme jako v pohádce, pomineme-li běžné stresy a shony. A když se zeptáte Týny, co se ji ve škole líbí, odpoví, že všechno a začne vyjmenovávat.

· Ranní dopis - každý den píše paní učitelka dopis, co děti čeká.

· Ranní kruh - motivuje a dává prostor k vyjádření.

· Krabice s překvapením - motivující překvapení, od něhož se odvíjí další program.

· Tajná řeč 1.A - nácvik analýzy a syntézy.

· Práce v centrech - objevu, ateliéru, čtení, psaní, matematiky, které si děti samy vybírají, ale během celého týdne musí projít

všemi. Pracuje se ve skupině pěti dětí. Paní učitelky jsou koordinátorky, pomáháme i my, rodiče. Děti se učí jeden druhému

pomáhat, spolupracovat a organizovat si práci.

· Závěrečný kroužek - tučňáček Pepíček, kdo ho má v ruce, má právo mluvit, hodnotit. Zvoneček svolává a ukončuje kruh.

Hned druhý den si děti měly přinést do školy obrázek se jménem, kterým chtějí být oslovovány. Všichni tak vědí, jak mají oslovovat spolužáky i paní učitelky, aby se cítili příjemně.

Co úkoly? Na týden dostanou děti Úkolníček pana Večerníčka, což jsou jednotlivé listy formátu A4 s úkoly. Po týdnu se vracejí do sběrného portfolia. Děti si samy plánují a organizují provedení úkolů.

Absolvovali jsme rodičovskou schůzku, během níž jsme zažili seznamovací kruh s fotografiemi našich dětí, práci v centrech i hlasování o vhodném hodnocení a metodě výuky čtení. Zvítězila varianta slovní hodnocení a sebehodnocení dětí s genetickou metodou výuky čtení. A tak paní učitelky píší, lepí lístečky po celé třídě, včetně stropu a světel.

Po měsíci školní docházky dokáže většina dětí přečíst samostatně nebo s pomocí spolužáka celý ranní dopis (je psán velkým tiskacím písmem) a jednotlivá slova: LINOLEUM, TABULE, HOUBA, OKNO, STROP... A také upéct vlastní štrúdl, nebo zhodnotit celý den a pochválit třeba paní učitelky, svého spolužáka, nebo sebe sama za úspěšnou práci. Zažila jsem jeden den v centru čtení a závěrečný kruh a věřte, že se mi draly slzy do očí při poslechu hodnocení malých prvňáčků. Děti se zatím učí říci, co se jim moc nelíbilo nebo nepovedlo, ale vždyť jsou teprve na začátku. Na začátku jsme spolu s dětmi i my, rodiče, ale už dnes máme jistotu, že cesta, kterou naše děti nastoupily, vede správným směrem.

Mgr. Petra Tabačíková, r. 2005