Náš první den
Ahoj všichni,
Tak nás tady máte! Je nás 26 a kluci ve třídě hrají přesilovku. Je jich totiž 17 a holčiček jen 9. Ale to nevadí. Holčičky se totiž nedají.
Sešli jsme se 1. září 2008 v 8.30 před budovou 1. stupně a bylo nás tu požehnaně. Nejen naše třída 1.B, ale ještě dvě další třídy prvňáčků a k tomu spousta maminek, taťků, babiček, dědů, ale i mladších sestřiček a brášků. No zkrátka moc a moc lidí.
Když si nás paní učitelky a asistentky seřadily, začaly uvítací proslovy. Takže už známe nejen naše paní učitelky, ale i pana ředitele, paní zástupkyni i pana starostu.
A pak se šlo do školy. My, prvňáci ze „ Začít spolu“ máme naši růžovou třídu ve družině / teď už víme, že je to 1.B/ a tak nás čekala ještě cesta směr jídelna, pak po schodech nahoru a už jsme tady. Stojíme na chodbě a na dveřích nás vitá skřítek Rákosníček, náš průvodce letošním školním rokem. Odkládáme si aktovky do stojanu a do třídy si bereme jen náš prázdninový domácí úkol, vlastnoručně vyrobenou nebo namalovanou pohádkovou postavičku.
Paní učitelky Jana a Magda nás usazují do kroužku a po krátkém uvítání přichází naše chvíle. Máme představit sebe i svou oblíbenou postavičku. Daří se nám to báječně! Ani se moc nestydíme a hlásek se třese jen málokomu. Spolu s Janou a Magdou napjatě poslouchají i rodiče a příbuzní natlačení před tabulí. Na tolik lidí je naše nová třída přece jen trochu malá.
Představování je za námi, ale většinu jmen spolužáků si stejně moc nepamatujeme. Nevadí, zítra to bude určitě lepší. Máme si totiž doma vyrobit svoji jmenovku a paní učitelky nám se čtením jmen ostatních určitě rády pomohou.
A teď honem do lavic! Na těch totiž leží hromádky se sešity a učebnicemi. Nemáme to ale tak jednoduché. Svoje místo si musíme za pomoci rodičů a paní učitelek najít. Konečně se to povedlo. A teď už máme trochu času podívat se na to, co máme připraveno.
Teď mají práci zase rodiče. Magda jim předává naše notýsky a spoustu různých informací. To aby měli také co dělat.
Najednou je tu půl desáté a konec našeho prvního školního dne. Za tu krátkou dobu jsme toho stihli docela dost, že ano?
Některým z nás se domů vůbec nechce, ale je pravda, že do zítřka to vydržíme. Pozítří je středa a to se jde do školy zas. A nebude to dlouho trvat a pojedeme na školu v přírodě, takže o nás zase brzy uslyšíte. Loučíme se s vámi a jdeme spát. Byl to totiž náročný den.
Vaši prvňáčci z 1.B, Jana, Magda a Rákosníček