ZŠ Praha - Radotín, Loučanská 1112/3

Povídali jsme si i o tom, co k nácviku takového divadla patří, jaké jsou možné překážky. Ze strany dětí padlo jednoznačné Ano.

Mile mne překvapilo, že už samotné rozdělení rolí proběhlo až na malinkou výjimku hladce, učili jsme se pochopit, že hrajeme všichni, že divadlo není o počtu odříkaných slov, ale o divadle, o hraní. Takže i ten, kdo nic neříkal, věděl, že na jeho výkonu záleží. A tak nastalo nacvičování, většinou po obědě. Trochu jsem se obávala únavy, ale děti to začalo bavit, takže samy od sebe iniciovaly čas zkoušek. Text se nám pomalu dostával pod kůži a některé repliky se stávaly běžně používanými a asi zůstanou zažité dlouho i v běžném životě třídy...

Nesmím zapomenout na pomoc ze strany Magdy, která se starala spolu s jednou maminkou o kostýmy, o technické "zázemí" apod. Bez nich bych to nezvládla.

Ze zkušenosti vím, že je škoda vynaložit úsilí směřující jen k jednomu vystoupení, takže jsem se snažila domluvit vystoupení víc a hlavně jsem k tomu byla vyzvána dětmi. Tak se podařilo, že jsme měli premiéru na Vánočních dílnách v naší škole... dokonce dvě vystoupení..., ale také v Petrklíči, kde jsme si vyzkoušeli, jaké je to hrát pro malé diváky. Také jsme byli pozváni do Koruny na vánoční odpoledne seniorů, kterým jsme přišli zahrát a radovali se z jejich radosti. Potěšilo nás i uznání radotínského pana starosty a dobrůtky, které jsme dostali jako honorář.

Nesmělo chybět ani vystoupení pro rodiče na společném vánočním sezení. Zahráli jsme i pro pana ředitele, který má s divadlem zkušenosti a také si s námi chvilku o hraní povídal. Zahráli jsme i pro naše prvňáčky a družinu.

Závěrem chci poděkovat hlavně dětem, protože jsem věděla, že se naučí text, ale to, že to zvládnou, tak jak zvládly, to jsem si jen tajně přála. Odvažuji si tvrdit, že podaly na svůj věk výborný výkon. Chtěla jsem se vyhnout tomu slovu... ano, nejde o výkon, ale o to, co jim, nám, všem ta naše Ovečka dala. Já vím, že se děti naučily to, co by se neměly možnost jinak naučit.

A tak mne dojalo, když jsme s nimi mluvily po (asi) posledním vystoupení, co jim to dalo. A z úst těch zdánlivě malých dětí jsme mohly slyšet, že se učily být zodpovědní, že se musely respektovat, že se naučily nové písničky, že přestaly mít trému atd. To jsou opravdu jejich slova a jim za to dík. Dokázaly si, že to dokázaly.

Jana