Zúčastnili jsme se výtvarné soutěže uspořádané k výročí Josefa Lady (120 let od narození, 50let od úmrtí). Tuto soutěž již pošesté vyhlásila obec Hrusice. Podle slov milého pana starosty byla ale letos účast největší. Soutěže se zúčastnilo celkem 404 výtvarných prací. Pustili jsme se do práce, namalovali jsme hodně obrázků a pak je slepili do leporela, namalovali jsme velkou chalupu pana Lady, kde se on díval z okna, a nalepili jsme kolem ní různé namalované postavičky. Také jsme vyrobili postavičky na špejlích a za pomoci Magdy je zasadili do sádry. Největší práci - chaloupku bylo potřeba odvézt autem.
Věděli jsme, že obrázky budou vystaveny 24. listopadu v místní sokolovně, a tak jsem dětem navrhla, že bychom se tam mohli jet podívat. Na jednom ranním kruhu jsem se zeptala: „Má cenu tam jezdit? Co když nic nevyhrajeme?“ Jeden žák mi hned odpověděl: „Ale přece můžeme alespoň popřát těm, co vyhráli.“ Takže bylo jasno. Jedeme!!
A dohodli jsme se, že pozveme i rodiče. Když pak ale přišel dopis z Hrusic s informací, že jsme vyhráli několik cen, měli jsme o to větší radost.
Někteří přijeli autem, někteří vlakem a pak kousek pěšky, někteří přijet nemohli. Dost se nás sešlo ještě ve známé hospůdce vymalované Ladovými obrázky a pak jsme se všichni sešli v sokolovně. Byl s námi i náš Mikeš a na sobě jsme měli trička... s Mikešem.
Při vyhlašování jsme netrpělivě čekali. A za chvíli už naplněný sál sokolovny tleskal Agátě Nedbalové za 2.místo, pak celé 2.B za leporelo, Karlovi Pauknerovi za obrázek, který spolu s leporelem získal Cenu Josefa Lady, stejně tak i sádrovým postavičkám. Pan starosta se usmíval, když stále pro ocenění přicházely děti z naší třídy :-)
Vedle pana starosty nám pogratuloval osobně i vnuk pana Lady - Josef Lada. Získali jsme spoustu obrázků, pexesa, Ladův betlém, CD, knihu, kvarteto a tři pytle bonbónů a další maličkosti. Nikdo si ani ceny moc neprohlížel, měli jsme radost, že jsme to zvládli a uspěli. Měli jsme radost, že naši rodiče mají také radost. Bylo nám prostě prima.
Po skončení jsme se ještě všichni vyfotografovali a zamávali Hrusicím. Pan starosta slíbil, že si alespoň některé obrázky budeme moct odvézt a vyzdobíme si jimi naši třídu... na památku.
Věřím, že tento den byl pro všechny zážitkem, pro malé i velké. Děkuji všem, kteří přijeli, a třeba, možná příští rok zase v Hrusicích... nebo někde jinde.
Pro všechny, kterí se do Hrusic nedostali, je tu krátký souhrn:
Jana