A teď mohu jen napsat a potvrdit, že Kdo se bojí, nesmí do lesa...
Rodiče návrh přijali ! A jeli s námi. Nebyl problém odvézt věci, nebyl problém přivézt dřevo...u někoho dokonce nebyl problém vzít si dovolenou.
Takže jsem jen navrhla osvědčené místo - Jinolické rybníky, Prachovské skály a očekávala věcí příštích. Že se nás ale sejde 50, nepočítám nejmenšího dvouměsíčního Vašíka a psa Adélu, to jsem nečekala. Doma zůstali jen marodi.
V pátek 6.6. jsme se tedy sešli na louce, postavili stany, hráli hry, koupali jsme se, šli na dřevo, opékali buřty, hráli za doprovodu kytary, flétny dlouho do noci a v sobotu se vydali na výlet do Prachovských skal a to všechno SPOLU.
Na závěr mého krátkého příspěvku chci především poděkovat všem rodičům a dětem za nezapomenutelný zážitek "bytí spolu".
A možná vyzvat ostatní k podobným "šíleným" nápadům. To, že mnozí rodiče při loučení vznesli přání, že za rok znova, je důkazem, že bourání bariér je možné a v našem případě to bylo krásné bourání bariér a stavění něčeho nového.
A že s námi byl i Mikeš, to se rozumí samo sebou. Díky všem.
Jana
Ilustrační foto p. Seidemann