ZŠ Praha - Radotín, Loučanská 1112/3

Byli jsme plni očekávání a někteří z nás možná trochu i obav z neznámého prostředí a odloučení od rodičů. I když v prvních dnech pár slziček stesku ukáplo, zažili jsme společně spoustu hezkých chvil a byli vždy večer tak unavení, že jsme ani tesknit nestihli. Zábavy a her bylo hodně, učení jen malinko, a to se nám právě líbilo.

V prvních dnech nám počasí moc nepřálo, pak se nad námi ale smilovalo a my si mohli užívat přírody a všech venkovních radovánek, které náš areál nabízel. Jezdili jsme na káře, šplhali po lezecké stěně, skákali na trampolíně a skákacím hradu, hráli s míčem a vyráželi na výlety do krásného okolí.

Celodenní výlet na hrad ve Sloupu a do Nového Boru se nám vydařil. Cestovali jsme vlakem i autobusem, stihli prohlédnout hrad, prolézt skrz na skrz přírodní divadlo, vyšplhat do jeskyně poustevníka Samuela a samozřejmě i utratit své kapesné. Kupovali jsme dárečky pro rodiče - hlavně tradiční novoborské skleněné věcičky, a dobroty a fůůůj oblíbený sliz.

Náročný výšlap nás čekal místo dopolední výuky v sobotu. Přímo nad táborem se tyčí hora Klíč a prý se říká, že kdo nezdolal Klíč, nebyl ve Svoru. Nemohli jsme se tedy nechat zahanbit. I když jsme byli trochu líní… a někteří z nás by se raději prý učili. Výhled z Klíče dolů nás nakonec všechny uchvátil a i zpáteční cesta, která kousek vedla přes bažiny, se stala nezapomenutelným zážitkem.

Také večery jsme trávili bohatým programem. Začalo to pasováním do rytířského stavu, pokračovalo diskotékami a vyvrcholilo volbou miss čaroděj/nice. Tam si každá třída (byly tam i třídy z dalších škol - mimochodem výrazně starší než my) měla zvolit svého zástupce, který předvede své čarodějnické umy. Nás reprezentoval Tonda alias čaroděj Dýžej a to opravdu skvěle. V celovečerním klání se umístil na druhém místě, přičemž zvítězila čarodějnice Pipína z naší 4. B. Velký úspěch radotínských jsme náležitě ocenili skandováním a následným čarodějným tancem. Společně se 4. B jsme si jiný večer užili i táborák s kytarami a buřtíky.

V neděli nás Klára strašila učením, s mrmláním jsme se odebrali do učebny. Tam nás překvapily na stěnách nalepené díly nějakého dopisu. Hned jsme se vrhli do skládání a luštění a zjistili jsme, že jsme se konečně dočkali zprávy od Boba a Bobka, kteří se pomocí stroje času přesunuli do pravěku. A protože potřebovali naši pomoc, nebylo co řešit. Vyrazili jsme po stopách dávného draka, který podle legendy opilý narazil do hory Klíč a udělal si tam svoji sluj. Vystopovat poslední zprávu nám ani nedalo moc práce. Jen dračí hnízdo pak ne a ne najít. Okolí lesního jezírka působilo i za dne trochu strašidelně, holky se dokonce opravdově bály. V těch chvílích jsme se k sobě semkli jako správný tým a nakonec hnízdo s dračími vejci našli. Spěchali jsme s nimi zpátky do tábora, každý to své střežil jako oko v hlavě. V bezpečí jsme se pak o ně starali a po „vylíhnutí“ zjistili, že náš drak musí být příbuzný s dinosaury. Ve škole nás ještě čeká vymyslet drakovi jméno, aby nás mohl provázet celým školním rokem.

A jestli nepřeháníme? To se dozvíte, až si prohlédnete fotky.

Dinosauříci z 2.B