ZŠ Praha - Radotín, Loučanská 1112/3

Ještě ani nezačal prosinec a děti se mě ptaly, jestli přijde Mikuláš s čerty také k nám do třídy. Odpovídala jsem neurčitě a vyhýbavě. Ze začátku proto, že jsem si nebyla příliš jistá, jestli bude tradice pokračovat a nejstarší žáci školy připraví pro své mladší spolužáky mikulášský průvod. Později proto, abych nepokazila překvapení a napjaté očekávání. Abychom si čekání na Mikuláše ukrátili a také abychom si vyzdobili třídu a snad také přilákali Mikuláše k nám do třídy, pustili jsme se s dětmi do výroby papírových postaviček Mikuláše a čerta.

Když přišel 5. prosinec, napětí a nervozita vyvrcholily. Ještě pořád nebylo jisté, jestli přijde nebo ne. V ranním kruhu se samozřejmě nemluvilo o ničem jiném než o Mikuláši, čertech a andělek. Děti si navzájem sdělovaly, jak to bývá u nich doma, ti, kteří se zúčastnili mikulášské nadílky v sokolovně nebo jinde, vyprávěli, jak probíhala. V tom jsme z chodby uslyšeli zvuky, které jasně ohlašovaly přítomnost čertů u nás v budově. Reakce dětí byly rozdílné, někteří zvědavci se hned hrnuli ke dveřím, aby zjistili, co se to na chodbě děje, jiní váhali, jestli si mají dojít na chodbu do tašky pro svačinu. K nám do třídy vtrhli právě, když děti svačily. Rázem bylo po svačině. Čertů a andělů bylo hodně, Mikuláš samozřejmě jen jeden. Myslím, že jsme se lekli všichni, když se najednou objevili a ani jsme před tím neslyšeli žádný hluk z chodby. Ale ve třídě začali čerti řádit, hledali, koho by si odnesli s sebou v pytli.

Nakonec všecko dobře dopadlo. Čerti neodnesli nikoho, nadílku dostali všichni a představte si - ani jedna brambora, ani kousek uhlí. Na učení ten den už nebylo ani pomyšlení a tak, když jsme si navzájem sdělili své dojmy a děti se potěšily nadílkou, připravily si tempery a palety se štětci a malovaly anděly, čerty a MIkuláše. Potom jsme trénovali vystoupení na vánoční besídku.