ZŠ Praha - Radotín, Loučanská 1112/3

Sešli jsme se ve škole v obvyklou dobu, ale aktovky vystřídaly batohy s povinnou výbavou, jejíž součástí byla pláštěnka a dostatečné množství jídla a pití na celý den. Po cestě do školy jsem sledovala oblohu s obavami, šedé mraky neslibovaly horké slunečné počasí předchozích dní a jen zarytý optimista mohl doufat, že bude jen zataženo a zaprší-li, budou to jen malé přeháňky. Když jsme se vydali na cestu, začalo pršet. Nejdřív jen drobně, ale postupně déšť nabíral na intenzitě, takže před knihovnou už jsme rychle oblékali pláštěnky.Červíček pochybností zahlodal - jet či nejet? Určitě jet, přece nás déšť neodradí a určitě za chvíli přestane. Když jsme vystupovali na Karlově náměstí z metra a mířili k přístavišti parníků, lilo jako z konve, proto jsem byla ráda, že Anička s Bárou mohly usadit děti na dolní palubě parníku, a vydala jsem se k pokladně Pražské paroplavební společnosti.

K mému velkému překvapení jsem nebyla jediná, kdo se v takovém lijáku domáhal plavby, u pokladny se krčilo pod deštníky několik dalších pedagogů, kteří si stejně jako já rezervovali místa právě na dnešek a nehodlali se jich vzdát jen proto, že prší. Na parníčku nám bylo příjemně. Sice jsme se nemohli slunit na horní palubě, rozhlížet se a ukazovat si památky Prahy, ale zase jsme mohli odložit pláštěnky a mikiny, udělat si pohodlíčko a v klidu se nasvačit a pozorovat přes skla, kachny a racky na Vltavě, ve zdymadlech klesající hladinu a přečerpávání vody a také jak pozvolna ubývá deště. Když jsme opuštěli parník, už nepršelo, ale dlouho jsme se neradovali, protože ještě než jsme došli před brány zoologické zahrady, náš deštivý průvodce byl zase tu.

Původní plán prohlídky ZOO, který jsem naplánovala doma, vystřídal nový nouzový, který upřednostňoval pavilony. Kolem poledne přestalo pršet a dokonce se i chvílemi objevilo sluníčko. Toho jsme využili k tomu, že jsme navštívili venkovní expozice a zúčastnili se "Setkání u lemurů", při kterém nám jejich ošetřovatel předvedl, co dokáží a také jsme se o nich dozvěděli zajímavé informace. Lemuři a ostatní opice byli pro děti inspirací při jejich řádění v dětském koutku. Jediným lákadlem, které dokázalo odpoutat děti od řádění na dětském hřišti, bylo nakupování suvenýrů. Při nakupování suvenýrů se zase přihnal liják - největší za celý den, proto jsme pozměnili náš plán a místo další prohlídky jsme se schovali pod slunečníky, kde děti dojedly svačiny, prohlédly si suvenýry, které koupili kamarádi a připravili jsme se na zpáteční cestu. Domů jsme jeli autobusem, metrem a vlakem. Když jsme vystupovali v Radotíně z vlaku už nepršelo a čekání na rodiče nám zpříjemňovalo sluníčko, které občas mezi mraky vykouklo.Vraceli jsme se unavení, trochu navlhlí a ušpinění, ale spokojení a bohatší o nové zkušenosti a zážitky.