ZŠ Praha - Radotín, Loučanská 1112/3

Na konci listopadu se u nás ve třídě začalo často mluvit o Mikuláši a čertech, v ranním kruhu si děti sdělovaly, kdo se kam chystá na "Mikulášskou", jaké akce se k této příležitosti konají a navzájem se utvrzovaly v tom, že Mikuláš se svým průvodem stejně jako loni i letos zavítá také do naší třídy . Když jsem na první prosincový týden vyhlásila čertovské projektové dny a vysvětlila dětem, co obnášejí, stali se ĆERTI tématem číslo jedna. Nejčastěji děti probíraly jakou podobu bude mít jejich čertovská vstupenka do pekla a jak bude vypadat jejich čertí kostým.

Výroba čertovské vstupenky a příprava kostýmu nebo černo-červeného oblečení - to byly domácí úkoly, na jejichž plnění měly děti víc jak týden času. V pátek mě velmi překvapily hezkými a úžasně nápaditými kostýmy a dokonale nakreslenými a napsanými vstupenkami do pekla. Velký dík patří rodičům, kteří pomáhali s kostýmy. Nevím, do jaké míry zasahovali nebo radili dětem při tvorbě vstupenek, ale vstupenky byly dokonalé. Ani ve škole jsme nezaháleli, hodně jsme stříhali, lepili, kreslili, vyráběli čerty a čertíky, abychom měli čím vyzdobit svoji pekelnou třídu. Anička s Bárou vyrobily čertovskou bránu, kterou se vstupovalo do pekla, okna zkrášlily čertími vitrážemi, z čertovských portrétů sestavily čertí galerii a nainstalovaly osvětlení. Děti si vyzkoušely zdobení perníkových čertů a vyrobily si čertovské kuželky. Z květináčů na oknech vykukovali papíroví čertíci na špejlích, které tam děti zapíchaly po té, co je vystříhaly a polepily barevnými papíry.

V pátek ráno bylo na chodbě před naší pekelnou třídou velmi rušno a veselo. Čertíci a čertice, kteří už byli pekelnou bránou vpuštěni dovnitř do pekla, neustále vybíhali zase zpátky ven na chodbu, aby se přivítali s nově příchozími kamarády a navzájem si předvedli své převleky. Našli se i nezbedové, kteří nakukovali do prvních tříd a strašili své mladší spolužáky. Byla jsem ráda, že se mi podařilo nahnat nezbedná čírťata do ranního kroužku a spoždění bylo jen pětiminutové. Kromě toho, že jsme si sdělovali své první čertovské dojmy, rozvinula se v kroužku zajímavá diskuse - jestli přijde Mikuláš nadělovat do pekla. Někteří srdnatě ujišťovali sebe i ostatní, že určitě ano, jiní trochu pochybovali. Své obavy jsem měla i já, ale nahlas jsem je vyjadřovat nemohla. Věděla jsem, že Mikuláš s anděly a čerty přijdou, ale bála jsem se, aby někteří nezbední čertíci se v jejich přítomnosti příliš nerozdováděli. V kroužku jsem od dětí vybrala jejich vstupenky do pekla a losováním těchto vstupenek jsem rozřadila děti do pěti týmů po 5 nebo po 6 čertících.

Jakmile byli čertíci rozděleni, pustili se do plnění úkolů. Pořadí, v jakém budou úkoly plnit, si mohly týmy určovat samy, ale záviselo na tom, zda nebylo stanoviště s úkolem obsazené. Stanovišť bylo pět: na jednom se hrály čertovské kuželky, na druhém čertíci vytvořili dvojice, jeden si zavázal oči a druhý ho bez dotyku jen slovy řídil tak, aby správně umístil čertovi nakreslenému na magnetické tabuli části jeho těla (rohy, ocas, kopyto, jazyk) a vidle. Na dalším stanovišti si čertíci zahráli matematické LOTO, odměnou za správně vyřešené příklady byl obrázek, který se jim objevil. na čtvrtém stanovišti si přečetli příběh od Josefa Lady o tom, jak přišel Mikuláš s čertem k nim domů. Na posledním stanovišti se zamýšleli nad tím, za jaký hřích by jako čerti odnesli člověka do pekla a naopak, po čem jako člověk touží tolik, že by byli ochotni upsat svou duši čertu.

Právě když končila přestávka na svačinu a děti uklízely krabičky od svačin do tašek, někteří zjistili, že na naší budově je Mikuláš se svým průvodem. Nervozita a napětí ve třídě dosáhly vrcholu. Přijdou? Nepřijdou ? .... Přišli. Nejdřív čerti, pak i Mikuláš a andělé. Byla jich plná třída a i ti, kteří se chlubili, že se čertů nebojí najednou ztichli. Mikuláš pochválil ty, kteří byli celý rok hodní, pomáhali ostatním a pečlivě pracovali, ti od andílků dostali nebeská cukrátka. Potom ale Mikuláš vyzval zlobílky, nepořádníky a neposluchy, aby předstoupili před ostatní a chtěl od nich slyšet, jestli se budou snažit polepšit a nebo jestli i nadále budou takoví nehodní. Příchozí čerti ožili, obklopili je a chtěli je nacpat do pytle a odnést je s sebou. Po chvilce dohadování bylo smluveno, že nějaká pěkná píseň by je mohla zachránit a tak všichni společně čertům i Mikuláši a andělům zazpívali. Když bylo nebezpečí zažehnáno, andílci rozdávali dětem mikulášské balíčky. To bylo radosti a těšení.

Když se děti s dárečky od Mikuláše dost potěšiy, zahráli jsme si hru, při které se ve dvojicích učily říkanky o čertech. Učení říkanek bylo stíženo tím, že jeden z dvojice, který si říkanku četl a učil se jí na schodišti ji musel v červené třídě naučit kamaráda jen podle toho, jak si ji zapamatoval. Druhý z dvojice který se učil říkanku v červené třídě od kamaráda ji pak musel na konci chodby odříkat Aničce. Byl to pěkný zmatek, někdo se musel vracet hodněkrát, někdo prokázal výbornou paměť a zvládl se naučit 5 říkanek ze 6. Při hodnocení čertovského dopoledne v závěrečném kruhu jsme si všech šest říkanek přeříkali, společně nám to šlo skvěle. Úplný závěr patřil čertovské loterii. Obešla jsem čertíky sedící v kroužku a každý z nich si vytáhl ze sáčku stříbrný oříšek, který měl uvnitř ukrytý lísteček s nějakým úkolem. Protože to byla čertovská loterie, byly některé úkoly trošičku zlomyslné nebo žertovné, záleželo na tom, jaké měl kdo štěstí při losování. Některé úkoly bylo možno splnit hned, plnění některých jsme odsunuli na dobu po obědě, některé úkoly se měly plnit v dalším týdnu.