I maličkost pomáhá...

Děti v hodině náboženství dostaly za úkol  zamyslet se nad tím, jak může i pouhá dvacetikoruna pomoci potřebným. Zhostily se toho velmi pěkně:

Téma: „Jsem dvacetikorunou …..“ 

Probudila jsem se v nějaké peněžence a kolem mě bylo spoustu jiných penízků. Začaly jsme si povídat. Byla jsem tam už dlouho, a tak jsem se začala nudit. Ale co se stalo? Paní mě vyndala i s ostatními penězi ven z peněženky. Vybrala si pár penízků a dokonce i mě.Pomaličku nás dala pánovi, který nás dal do krabice k ostatním penízkům. Za chvíli jsme slyšely šumot, tak se jedna padesátikoruna rozhodla, že se podívá, co se děje. Viděla, že letíme v letadle a někam nás vezou. Najednou se ozvala velká rána, začala jsem si myslet, že jsme někam přistály. Za chvíli nás vyndali z letadla. Potom nás dali zase do vozu, tentokrát jsem vykoukla z krabice já a viděla jsem, že jsme v Indii. Řekla jsem to ostatním. Všichni se moc divily. Pán nás vzal a dal nás jinému pánovi. Ten nás dal k jiným krabicím a spolu jsme jeli až k nějaké opuštěné ploše. Tam si nás převzala jiná paní a ta za nás postavila školu, kam chodilo spousta dětí a dokonce i za jiné penízky koupila hračky a pomůcky do třídy. A co já? Já jsem ležela vedle spousty jiných penízků a někdy jsme si i povídali. A víte, z čeho jsem měla největší radost? Z toho, že jsem někomu potřebnému pomohla.

Napsala Adéla Binderová, 4.D.

Kdybych byl dvacetikorunou

Byla jsem na sebe pyšná, byla jsem druhá největší mince a k tomu ještě nově vyražená, takže jsem se leskla víc než broušené sklo. Byly jsme ještě se třemi desetikorunami vyměněni za padesátikorunu s vypadlým vnitřkem. Starší milá paní nás shrábla do peněženky a odešla z banky.

U obchodu s potravinami paní oslovil pán s kasičkou. Řekl jí, že vybírá na děti v Africe. Paní mě vyndala z peněženky a vhodila mě do kasičky. Když jsem padal, říkal jsem si:“Ať si do Afriky cestují nějaké pětikoruny!“ Ale když jsem dopadl, ležela vedle mě dokonce i dvousetkoruna. Pán s kasou se podíval na hodinky, něco zamumlal a svižně vyrazil k letišti. Tam nás vysypal do kovové přepravky a naložil do letadla. Letěli jsme asi den. V Africe nás vysypali a vyměnili za zdejší měnu. Za tyto peníze koupili léky určené pro děti v nemocnicích. Teprve teď jsem si uvědomil, jak jsme pomohly.

Napsal Jan Valenta, 4.D.

Vytvořeno 19.2.2013 11:49:56 | přečteno 2624x | Ludmila Martínková