1.B na škole v přírodě

Aneb Za včelími medvídky do Včelákova.

Vše začalo zvacím dopisem, který děti dostaly. První dopis byl ale jen úkol, aby si našly, kam vůbec pojedeme. Překvapilo mne, že děti opravdu vyhledávaly na mapě skoro samy a jen s malou pomocí rodičů. Někteří tedy již na ranním kruhu říkaly, že musíme jet přes Pardubice, někteří přes Chrudim. Ukazovali jsme si vše na mapě a hlavně nás zajímalo, jak dlouho tam asi pojedeme.

Místo se sice jmenovalo Dolní Babákov, ale Včelákov...tam, kde bydlí Včelí medvídek první, je vzdáleno pouze 1km. Včelí medvídci nechávali dětem různé dopisy, vždy ne stejném místě. Děti soutěžily po skupinkách, které si samy sestavily. I to byl pro mne zajímavý poznatek. Medvídci jim prostě jen napsali, že se mají rozdělit tak, aby v každé skupince byly vyrovnané síly. Že sice jde o to, že budou mezi sebou soutěžit, ale že některé úkoly budou splněny jen tehdy, když je splní všechny skupinky. Takže naše rozdělování nebylo třeba. Moc nás tím děti překvapily.

Mohla bych opravdu psát hodně dlouhé povídání o tom, co jsme ten týden prožili, ale třeba bych na něco zapomněla. Děti si denně psaly deník a kreslily obrázky. Deníky ukázaly rodičům a budou k nahlédnutí i na třídních schůzkách.

Když jsem se ptala na největší zážitek, tak na plné čáře vedla noční bojovka, kterou někteří odvážní šli i jednotlivě. Odměna byla zasloužená. O tu ale tak nešlo, děti si zkusily, že není třeba se bát tmy a řekli jsme si, co dělat, když zabloudíme ve tmě. Mezi další nezapomenutelné zážitky bylo vítání s lesem. Učili jsme se vnímat stromy a povídat si s nimi. Povídání poté bylo báječné a jen jsem litovala, že to neslyší rodiče. Bylo to neuvěřitelné spojení dětské fantazie s novými pocity, zážitky, prožitky. Zkusili jsme si cestu poslepu, proplétání pavučinou, učili jsme se básničky, které jsme našli v lese, hledali jsme zprávu v domečku, hráli jsme Kimovu hru... a samozřejmě jsme se i učili.

Nakonec děti dostaly od čmeláčků plánek k pokladu. A všechny skupinky ho objevily.

Poslední večer jsme odhalili své anděly - jen se zeptejte dětí, co to znamená. Každý z nás dostal diplom za něco dobrého, co v nás je nebo co jsme dokázali. A tajemství andělů jsme dodrželi skoro všichni.

A největší překvapení bylo, že děti poslední večer také navštívili Čmelda a Brumda a poděkovali dětem za to, že se snažily dodržovat čmeláčí pravidla a za odměnu jim rozdali trička.

Doufám, že nejen trička, ale hlavně hezké vzpomínky dětem zůstanou. Rodičům děkujeme za důvěru, dárky pro děti a upřímně se těšíme na příští výpravu.

J.P.