Co se stalo, přihodilo v jedné třetí B...

Krásné Vánoce všem

Nevím jak začít. Vy, co jste četli a prohlíželi více než rok tyto stránky, obdivovali fotky a měli jste tak možnost aspoň touto cestou nahlédnout, jak se nám žije ve 3.B, zklamu Vás. Dnes jen jedna fotografie.

Je to fotografie jednoho malého človíčka, který neměl úplně šťastný start do života, protože jeho maminka a tatínek se o něj nemohli starat. Měl sice svou postýlku, měl hračky, měl jídlo, bylo mu teplo a měl okolo sebe spoustu lidí, kteří se u něj střídali. Neměl u sebe ale svojí mámu a tátu.
A v jednom městě - v Praze byli zase jiní lidičkové, co zjistili, že by se jim do srdíčka ještě věšel někdo. A moc si to přáli. Je zázrak, že se to splnilo a jejich cesty se spojily. Malý Ondra teď má svou postýlku, své hračky, své oblečení, jídlo a má mámu a tátu a hned velkého bráchu a sestřičku.
Jeho máma jsem já a chci Vám napsat, že je to zase úplně jiné maminkování než jsem zažila. Nedá se to popsat, zkouším to žít a je mi při tom moc krásně. A taťkovi taky.
Jen jsem se musela ze dne na den, spíše z hodiny na hodinu rozhodnout a následně odejít ze školy. Poslední hodinu, kterou jsem učila, jsem plánovala s dětmi další práci a netušila, že po skončení té hodiny zjistím, že to byla na nějaký čas moje poslední odučená hodina. A je to asi tak dobře, že jsem to nevěděla.
Ze dne na den se z nás stali rodiče dalšího děťátka, které milujeme od prvního okamžiku.
Děkujeme všem, kteří tuto zprávu přijali, i když s sebou nesla okamžitý odchod z mé milované 3.B, která byla a v mém srdci zůstane tou nejbáječnější třídou, co jsem kdy učila.
Děkuji dětem, které mne vedly, které mi moc a moc daly, naučily. Děkuji rodičům, kteří měli důvěru. Doufám a věřím, že jejich důvěra znamenala také jejich vnitřní ano s tím, co se stalo a s tím, že budou mít jejich děti jinou paní učitelku.
Ondra se rozloučil s dětmi na dnešní vánoční besídce. A měl nejvíc dárečků. Doma mi šeptal, že to vůbec nečekal a moc se mu všechny líbily a moc a moc děkuje.
Jak jsem říkala dětem, neodlétám na jinou planetu, jen teď mám jiný úkol a budu se moc snažit, abych to zvládla.
A až jednou Ondra vyroste, budu mu o těch báječných dětech vyprávět. To bude pro něj určitě ta nejoblíbenější pohádka.
Přeji krásné Vánoce. Jsou kouzelné. A zázraky se dějí. fakt. Všem.
Loučím se s Vámi a někdy někde na viděnou.
Jana, Jirka, Hanka, Honza, Mamaista( z Guineje - tu máme už 5 let, ale jen si občas píšeme...) a
ONDRA

Vytvořeno 19.12.2008 19:36:14 | přečteno 2681x | Jana Pelechová