Jeden beránek pro celou 2. B?

Jeden beránek pro celou 2. B?

Ráda bych se s Vámi podělila o jeden krásný zážitek v naší třídě. Zkusím Vám vyprávět takovou malou velikonoční pohádku.

Jednoho dne, bylo to těsně před Velikonocemi, přinesla Eliška do třídy beránka. Na tom by nebylo nic zvláštního, ten den se totiž měla konat ve třídě velikonoční snídaně a každý přinesl něco dobrého. Někdo mazanec, někdo bábovku, někdo pravou velikonoční nádivku, někdo pomazánku... no, jídla nakonec bylo tolik, že se skoro ani na stůl nevešlo.

Jen Eliščin beránek byl nedotknutelný, nikdo si z něj nesměl ukrojit. Ne, že by Eliška byla lakomá, ale bylo to domluveno, a tak to i platilo. A tak se hodovalo, povídalo a bylo všem dětem i paní učitelce moc hezky.

Pak ale paní učitelka vzala beránka od Elišky a prostřela ho na ubrousek na zem. Vybídla děti, aby okolo něj udělaly kruh. Všechny se tam vešly. Jistě se těšily, že už konečně toho Eliščina beránka ochutnají. Sbíhaly se jim sliny. Ale taky se trochu bály. Beránek byl dost malý a dětí víc než dvacet.

Nejraději by se do něj hned pustily. V tom jim ale paní učitelka řekla dost divnou věc. Připomněla jim příběh o dělení chleba, kterým Ježíš podělil své učedníky, to už děti věděly, protože si ten příběh přečetly a povídaly si o něm právě teď o Velikonocích.

Pak ale paní učitelka říkala, že někdo tomu věří a někdo ne. Tak začala vyprávět další pohádku: Každý z nás měl někdy hlad, hrozný hlad. A teď si představíme, že máme hrozný hlad, chuť na beránka a možná se v následujících dnech nenajíme, protože jsme zůstali na pustém ostrově.

Jediné co máme, je tenhle malinký beránek. Co s tím? Já jsem největší, říkala paní učitelka, já potřebuji největší kus. „To tedy ne!“ křičely děti. „Rozdělíme se!“ Tomu se paní učitelka smála. Jak se chcete rozdělit o takového malého beránka? Dobrá, zkuste to. Zkusíme pěkně popořadě a každý si ukrojí kousek. Třeba na toho posledního zbude, třeba ne. A kdo si kousek ukrojí, je na něm, jestli ho sní, nebo dá někomu jinému a třeba mu řekne, proč ten kousek dává právě jemu.

A tak děti krájely, dělily malé a menší kousky na ještě menší a... světe div se, na každého se dostalo a věřte, nevěřte, ještě zbylo.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Ten konec si odnášíme každý v sobě. A jak nám při tom je?

Na konci naší pohádky každý měl říct jedno slovo, pocit... Víte, co se ozývalo nejčastěji? Děkuji.

Jana

Jeden beránek pro celou 2. B?

Jak jsme se sešli naposledy před Velikonocemi nad jedním beránkem.
Přejeme veselé Velikonoce

Přejeme veselé Velikonoce

 
Dělení beránka

Dělení beránka

 
Svůj díl daruji Martinovi

Svůj díl daruji Martinovi

 
Dělení beránka

Dělení beránka

 
Dělení beránka

Dělení beránka

 
Dělení beránka

Dělení beránka

 
Dělení beránka

Dělení beránka

 
Ještě zbylo

Ještě zbylo

 
 
Vytvořeno 24.3.2008 13:16:08 | přečteno 1736x | Jana Pelechová