1. světová válka očima vojáka

zakopy

V 9.třídě jsme se učili o 1. světové válce. Pokládali jsme si různé otázky a hledali na ně odpovědi. Co asi cítil voják ležící týdny a měsíce v zákopech? Na co myslel? Co se mu honilo hlavou, když kolem něho umírali lidé. Lidé, které sám zabil, nebo kamarádi, které zabil nepřítel. Kdo byl ale vlastně nepřítel? A mnoho dalších. Přečtěte si sami působivou slohovou práci na toto téma.

Je brzo ráno. Je mi zima. Mám divný pocit. Je 22. dubna 1915. Další den v zákopu. Jsme tu už několik dní. Zanedlouho to bude rok, té nesmyslné války… Nechápu to… Jsme tady v zákopech a bojujeme s Němci. Nesnáším je. Všude je hrozně moc krve. Nevím co dělat. V zápalu zoufalství vytáhnu pravou ruku nad zákop a začínám střílet ze své zbraně. Je mi jedno kam, jedno do koho. Když jste tady rok, je vám jedno, koho zabijete, nebo komu ublížíte. Najednou cítím hroznou bolest v té ruce. Postřelili mě. Je to hrozná bolest… Říká se, že když umíráte, proběhne vám před očima celý život. Nestalo se tak. Alespoň teď ne. Nebo je to mnou, nevím. Přestávám pomalu přemýšlet o tom, jaká je smrt a začínám normálně přemýšlet. Zavazuji si ruku nějakou látkou, kterou jsem našel na zemi. Nevím, jestli je to látka. Nevím, co to je, a je to od bahna, ale je mi to jedno. Jen doufám, že mě přejde ta nesnesitelná bolest. Nesnáším tuhle válku, vážně bych radši umřel. Někdo ale začal strašně ječet, něco na nás řval, ale měl tak rozechvělý hlas, že mu nebylo vůbec nic rozumět. Nevím, jestli byl z naší, nebo německé strany. Střelba na chvíli přestala. Je tady hrozně podivné ticho. Mám teď hrozný strach. Nevím, co se děje. Sám sebe přemluvím a opatrně se podívám ze zákopu. Vidím něco, nevím, co to je. Nějaký oblak dýmu, nějaký kouř… Teď teprve vím, co je to strach. Teď mám strach. Nikdo neví co dělat. Někdo se snaží utéct, ale už to cítím. Už to vidím, je to už u nás v zákopu. A je to pravda. No, myslím to, že když umíráte, proběhne vám před očima celý život. Teď jsem si teprve vybavil své ranné dětství a všechno z mého života. Jako bych to přivolal, když jsem před chvílí říkal, že bych radši umřel. Vážně bych to hrozně rád vrátil zpět. Jsem už téměř smířený, že umírám. I když s tím se nedá vyrovnat! Je to strašné, válka mi právě všechno vzala. Nevím, co to je, asi chlór…

Rob Šupák

Vytvořeno 14.10.2009 21:03:37 | přečteno 1958x | Petra Bilkova