Příběhy bezpráví 2018

Letos v listopadu jako každý rok proběhly v naší škole Příběhy bezpráví. Tentokrát však trochu výjimečným způsobem. Pamětníka našich dějin jsme nepřivítali ve škole, ale jeli jsme za ním. Do fratiškánského kláštera.

Pondělí 26. listopadu dopoledne. Začínáme ve třídě. Zamýšlíme se nad tím, co každý z nás rozumí pod pojmem bezpráví. A případně jaké bezpráví sám v životě zažil, či jakého bezpráví byl třeba v nějaké situaci svědkem. Následuje projekce z cyklu Ztracená duše národa, díl o perzekuci sedláků - Ztráta tradice. Po něm se přesouváme do centra Prahy. Poprvé v historii tohoto projektu v naší škole totiž nemáme pozvaného hosta do školy, ale jsme pozváni k němu domů. Konkrétně do kláštera františkánů v Praze. Naším milým hostem (vlastně hostitelem), pamětníkem, který nás bude provázet naší smutnou minulostí, je totiž téměř 97letý P. Benedikt Holota. Kdo by čekal smutného, zahořklého stařečka, ten by se hodně zmýlil. Ostatně přiložené reakce zúčastněných dětí ze 7.C jsou toho dokladem.

P. Benedikt se o smutných okamžicích oné památné noci ze 13. na 14. dubna 1950 příliš nerozpovídal. Spíše vyprávěl o tom, co je v životě důležité, jak je krásné objevovat, poznávat, učit se novým dovednostem. To nakonec i trochu popisuje ve své knize Co mi dala rodná ves, do které nám na závěr návštěvy napsal pěkné věnování.

Milý Otče Benedikte, ještě jedenkráte Vám tímto děkujeme za nádherné chvíle strávené s Vámi, za Vaše svědectví, moudrost a rady do života!

Příběhy bezpráví 2018 ohlasy žáků