Radotín, město ve kterém žiji

Projektový den, který prožily děti ze 4. A a 4. B.

Celé to byla velká a celkem dobrodružná hra, která vycházela z dětského geocachingu a orientačního běhu. Děti hledaly úkoly ne podle souřadnic, ale podle písemné nápovědy. Dodržovaly pravidla správného "kešera" - vlastně skupiny "kešerů" - po cestě se chovaly nenápadně, u "kešky" je nesměl nikdo vidět - pro nás to znamenalo, že na daném místě musela být vždy jen jedna skupina. Děti neběhaly, ale chodily podle mapy, dodržovaly pravidla silničního provozu, samy si určovaly, který úkol budou hledat. Samozřejmě, že nešly úplně samy, každá skupina měla svého supervizora - tedy dospěláka, který dohlížel na bezpečnost dětí a hlídal čas. Ke škole se musely všechny skupiny vrátit v daný čas, nehledě na to, kolik sáčků s úkoly se zvládlo najít, kolik razítek se sešlo na pracovním listě a kolik otázek bylo správně odpovězených.

Počasí nám naštěstí přálo, a tak se v pátek ráno obě třídy sešly u školy, kde se děti dozvěděly poslední instrukce, byly rozděleny do skupin a mohly vyrazit. Čekalo je jedenáct stanovišť na nejznámějších místech Radotína, kde hledaly ukryté úkoly, z kterých se dozvěděly zajímavé informace o Radotíně.

Věřte, nevěřte, vše vyšlo bezvadně - skupiny se vrátily včas a měly vyřešeny většinou všechny úkoly.

Známe děti, jak nerady chodí na dlouhé výlety, při tomto radotínském bádání našlapaly skoro 10 km a ani o tom nevěděly. Zasloužily si sladkou odměnu, kterou jsme si pro ně, my paní učitelky, připravily.

V pondělí jsme se při vlastivědě k celé hře vrátili a zjišťovali jsme, co jsme se nového o naší městské části dozvěděli.

Velký dík patří Janu Lukavskému z 9. A a jeho mamince, kteří se nemalou vahou podíleli na přípravě celé hry.

Za třídy 4. A a 4. B zapsala Jiřina.