Základní škola Praha - Radotín

Po náročném balení těžkých batohů se všichni postupně sešli ve čtvrtek 18.června 2009 ve 13.15 na vlakovém nádraží Radotín. Po zjištění,že vlak bude mít 10min zpoždění, jsme začali odhazovat krosny na hromadu. A začalo zjišťování největšího zavazadla. Na celé čáře zvítězila opět Eva a její opravdu obrovský batoh, naopak nejmenší zavadlo byla Tondova taška.

Bez velkých potíží jsme včas dorazili na Černý most. Naskládali jsme se do autobusu a vyrazilo se. Po výstupu na autobusovém nádraží Vrchlabí jsme neměli sílu jít s těžkými krosnami na Liščí farmu pěšky (vzdálené 2 km přes Liščí kopec). Tak se začalo zjišťovat, v kolik nám jede místní autobus. Usmálo se na nás štěstí a autobus jel za půl hodiny. Většina si mezi tím stačila i nakoupit v místním Lidlu.

S pocitem smíšené radosti a úlevy,že jsme dorazili na místo, jsme si rozdělovali chatky. K dispozici jsme měli pět chatek s čísly 1 , 2 , 3 , 4 a 7 - jako v loňském roce. Kluci si vzali první dvě a holky zbylé dvě. Naše oblíbené paní učitelky Valešová a Hurábová dostaly chatku za našimi.

Po „odhození“ krosen jsme se vrhli prozkoumávat areál. Nejvíce nás opět zaujaly trampolíny, na kterých jsme se za celý pobyt nejvíce vyřádili, ikdyž jsme byli celí mokří.

K večeru jsme se sešli všichni v jedné chatce, povídali si, dojídali společně naše svačiny a načínali nové zásoby. V jedenáct jsme měli večerku, tak jsme se rozešli do svých chatek spát, ale samozřejmě jsme hned neusnuli…

V pátek ráno jsme vstávali na osmou hodinu ranní a jelikož nám počasí nepřálo, odložili jsme celodenní výlet k pramenům Labe na sobotu. A tak jsme vyrazili do Krkonošského přírodovědného muzea ve Vrchlabí.. Dozvěděli jsme se spousty zajímavých věcí. Například, proč dříve netopýři zamotávali ženám do vlasů… Bylo tam i hodně fotografií a kino a vše bylo řízeno počítačem. Také živá expozice s potokem a zvířaty, která v Krkonoších žijí.

Potom jsme měli na náměstí rozchod, ale stále lilo, tak jsme se příliš dlouho nezdržovali a vrátili se zpátky na Liščí farmu a užívali si různé zábavy. Jako každý den trampolíny, přidali jsme nohejbal, volejbal a tenis.. Po omrzení této zábavy si někdo vypůjčil fotbalový míč a šel si zakopat. Ostatní se vrhli na lezeckou stěnu nebo dětské prolézačky. Po vyblbnutí do úplné únavy jsme si šli uvařit něco k večeři. Půjčili jsme si od paní Valešové vařák a pustili se do ohřívání různých jídel. Dali jsme si krátkou sprchu a nakonec se večer opět sešli na jedné z chatek a pustili se, i přes velké porce na večeři, do různých dobrot. A poté se opět na jedenáctou odebrali do svých chatek.

V sobotu z rána jsme se připravili na celodenní výlet k pramenům Labe. Po malém zdržení s odchodem jsme rychlou chůzí pospíchali do Vrchlabí. Měli jsme až takové zpoždění, že Vojta s Fandou běželi napřed k autobusu, aby poprosili řidiče, jestli by na nás počkal. Řidič byl velmi milý a hodný natolik, že na nás počkal a poté co jsme udýchaní doběhli k autobusu, se jen usmál a vesele prohlásil,že máme tři minuty zpoždění. Cestou do Špindlerova Mlýna jsme obdivovali přírodu krkonošských hor. Dorazili jsme na místo a po výstupu jsme vesele mávali našemu řidiči autobusu, který ochotně a s úsměvem mával zpět.

Z parkoviště jsme se pěšky vydali k lanovce na Medvědín. V půl jedenácté jsme nastupovali do čtyř sedačkových sedaček lanovky. Z lanovky byl krásný výhled na Šindlerův Mlýn a okolí a čím výše jsme byli, tím větší nám začínala být zima. Od lanovky jsme se vydali po značené cestě přes Zlaté návrší, Vrbatovu boudu, mohylu Hanče a Vrbaty, pramen Pančavy, kolem válečných bunkrů, k pramenu Labe. Cestou jsme měli několik přestávek. Na Labské boudě jsme si dali vlastní svačinu, abychom mohli pokračovat dále. ( Ve zdejším bufetu měli vskutku lidové ceny - polévka za 50,-, svíčková za 160,- Kč…) Po značení,že k pramenu Labe zbývá jen poslední kilometr po rovné cestě, jsme nevědomky přidávali do kroku. Pramen Labe je mělká studna, kolem níž protéká voda. Na zdi z kamene je 24 erbů měst, kterými Labe protéká. Po odpočinku jsme se vydali po modře značené cestě do Labského dolu. Cesta prudce klesala serpentinami z poskládaných kamenů. Nejdříve nás bavilo skákat po kamenech dolů, ale pak jsme začali být unavení a zpomalovali jsme.

Po cestě jsme potkali partu lidí, kteří se nás ptali, odkud jsme, tak jsme všichni hlásili,že z Prahy Radotína. Oni byli ze Zlína a když jsme se unaveně ptali, zda nevědí, jak je to ještě daleko, říkali, že pět kilometrů, což se nám zdálo moc. Na konci cesty jsme zjistili, že měli pravdu. Skončili jsme opět u dolní stanice lanovky, kde jsme ráno vyjížděli do hor. Na parkovišti jsme nastoupili do autobusu, který nás odvezl zpět na nádraží do Vrchlabí, tam jsme zjistili, že na farmu budeme muset z Vrchlabí jít pěšky, a tak jsme se unaveně vydali na cestu. Po příchodu na Liščí farmu jsme odešli do chatek a šli si zdřímnout. K večeru jsme se šli osprchovat a navečeřet. Sešli jsme se na chatce u kluků, kteří s sebou měli přenosný dvd přehrávač, a tak jsme si pustili film.

Ráno jsme vstávali v devět hodin a měli jsme ultimátum na vyklizení chatky do 10 hodin. Ještě jsme mohli dvě hodiny užívat tenis a trampolíny. V půl druhé nám jel autobus z Vrchlabí zpět do Prahy. Vyráželi jsme z kempu ve 12 hodin. Neradi jsme se rozloučili s Liščí farmou a slíbili, že se za rok zase vrátíme.

Všichni unavení jsme v 16 hodin dorazili na Černý Most - a přestože jsme v autobuse zapomněli lékárničku a vařič, Vojta s Honzou duchapřítomně jednali a vše zachránili - a s krásnými zážitky se vrátili zpět do Radotína.

Eva Zachová, Lucka Beranová, Alena Pacáková a IV

Tento supervýlet se mohl konat za grantové podpory MÚ Prahy 16. Děkujeme!