Den Dětí v Chuchli

Jaká byla reklama a skutečné zážitky, které jsme si odvezli ze závodiště.

Den dětí si chtějí všichni, koho se tento svátek týká pořádně užít. Když se do naší školy dostaly letáky, že na chuchelském závodišti bude oslava a zábava pro děti, vůbec nic nám nebránilo se vypravit na místo. Vždyť to máme opravdu kousek. Pro všechny informované bylo příjemné, že vstup je zdarma, to byla super zpráva, protože dnes se platí vstupné na všech akcích.

V půl druhé jsme vyrazili na vlak a ve dvě jsme vystupovali v Chuchli. Od zastávky na závodiště to je kousek a tak jsme byli na místě první. Ale co to, že bychom se přehlédli? Nic tady nevidíme, jenom malý kolotoč a jeden stánek, kde prodávají " trdla". Kdo to nezná, jedná se o pečené těsto, sypané cukrem a skořicí. Tady stojí 50 korun, docela smutné, asi někdo zapomněl, že je to akce pro děti. Konečně přišel organizátor akce, který něco říkal, ale nikdo mu nerozuměl. Všechny přítomné děti se zatím vozily na kolotoči a čekáli jsme, co se bude dít dále. Závodiště se začínalo pomalu zaplňovat. Všichni příchozí tápali jako my, když jsme dorazili na místo. Ptali se nás, jak bude oslava probíhat, ale my jsme také nic nevěděli. Po další chvilce jsme se šli zeptat, protože stále se nic nedělo. Za chvilku začínají pořadatelé připravovat stanoviště, bude jich celkem pět. Malování na chodník, skládání puzzzle, vrhání koulí a tenisová raketa s míčkem, kde mají děti za úkol pinkat míčkem na raketě. Zdá se mi pro děti dost těžká, uvidíme.

A je to tady, můžeme jít soutěžit, huráá. Za každou splněnou discipnínu dostaly děti jeden žeton. Za ten se mohly zdarma povozit na kolotoči, nebo na koni. U koníků byla tlačenice, každý chtěl do sedla, ale museli jsme být trpělivý, bylo tady hodně zájemců. Koníci začali být po chvíli neklidní. Nebylo divu, protože tady bylo hodně hluku a všechny děti se tlačily, aby byly první. Po hodině jízdy odvedli organizátoři koně do stáje a zůstal pouze kolotoč. Smutné oči dětí mluvily za vše. Atmosféru zklamání zachránilo divadlo v hlavní budově, tak i my jsme se šli podívat na představení. Děti si vybalily malou svačinku, kterou si přivezly a my jsme pomýšleli na návrat. Podle programu ve čtyři hodiny byly dostihy, ale ty už jsme neviděli, byli jsme na cestě domů.

Přesun na vlak byl rychlý. V ruce balonky, v kapsách zbylé žetonky. Nechali jsme si je na památku. Děti si svůj svátek snad užily, ale vzhledem k reklamě této akce, která proběhla i v rádiu, mě napadlo mnoho věcí, které by stály za zamyšlení a také za zlepšení průběhu akce. Doufám, že to napadlo i organizátory, vždyť chybami se člověk učí. Uvidíme za rok, jestli se něco změní.