Jak se máme na Lipně

Cesta za poznáním i dobrodružstvím.
Úterní ráno bylo pro všechny obyvatele domečku číslo 7 náročné. Hned po probuzení jsme se teple oblékli, umyli, trošku poklidili, ale opravdu jenom trošku a s batůžky na zádech šli na snídani. Po opravdu vydatné snídani jsme všichni společně vyrazili do sklárny, která je ve vesničce Milná. Věděli jsme, že musíme zdolat vzdálenost asi 3 km. Někdo se těšil, někdo při pomyšlení na tu dálku se „hroutil“.
Cesta vedla po klikaté silnici, z kopce a zase do kopce. Počasí nám přálo, a tak pláštěnky, které jsme měli v batůžkách, jsme nepotřebovali.
Cestou jsme viděli na pastvinách krávy a telátka. Byl to pro všechny z nás velký zážitek a na telátko, které sálo mléko, jsme se nemohli vynadívat.
Asi po hodině chůze jsme plni očekávání vešli do malé sklárny. Protože byla opravdu malá, museli jsme se všichni postupně vystřídat, abychom se podívali, jak se ručně fouká sklo a co všechno se ze skla dá vyrobit. Také jsme měli možnost si koupit hezké drobnosti, které místní skláři vyrábějí. Snad se nám je všechny bez úhony podaří dopravit domů.
Na zpáteční cestě jsme se rozhodli, že půjdeme lesem, protože cestu po silnici jsme už znali. Teď teprve nastalo to pravé dobrodružství. Nejdříve naší paní učitelku Renatu málem porazila srnka, nebo možná srnec. V tom fofru nebylo možné rozlišit, co to je. Následně jsme tak trošku bloudili, ale všechno dobře dopadlo. Do domečku jsme cestu našli a moc a moc se těšili na oběd.
Polední klid všichni s radostí uvítali a dodrželi, vždyť jsme se také pěkně unavili.
Děti z 2. B Renata a Petra