Základní škola Praha - Radotín

Na den 9.6. je svolána stávka učitelského cechu. V radotínské základní škole se připojila naprostá většina ke stávce, proto jsem se rozhodl školu v tento den zavřít. Bude to znamenat obtíže pro mnoho rodičů a jsem si jist, že to nikoho z mých kolegů netěší. Ale zoufalí lidé dělají zoufalé činy.

Při poslední stávce, nebo spíše pokusu o stávku, se média o tuto událost spíše jen "otřela" - stávka učitelů se stala tématem jediného dne, které velmi rychle zapadlo (vždyť je tolik jiných zajímavých věcí kolem!). Myslím, že to výstižně charakterizuje váhu, kterou společnost situaci ve školství přikládá.

Velmi si vážím svých kolegů. Snaží se - někteří lépe, jiní hůře - vychovávat a vzdělávat vaše děti. Někdy je to radost, mnohdy ne. Děti jsou velmi jiné než dříve, protože jiná je doba. To je zkrátka fakt. Ovšem podmínky k výuce na základní škole se nijak významně nezměnily. Vezmu-li v úvahu výši průměrné reálné učitelské mzdy (o Praze ani nemluvím), stále komplikovanější psychosociální výbavu dětí, měnící se priority společnosti, pozici učitelů, neuvěřitelně zbytnělou administrativu (která také patří do učitelovy práce), provozní podmínky, permanentní zodpovědnost, nedostatek profitu (pozitivní zpětné vazby), musím přiznat, že práce učitele je nesmírně náročná.

Často slyším, že učitelé mají dlouhé prázdniny a po obědě chodí domů. První, co mne v tu chvíli napadne, je fakt, že bych si nedovolil říkat právníkovi nebo lékaři, co a jak má dělat. Pak mne také napadne, že ten člověk vůbec neví, co práce učitele obnáší. Proč vlastně on není učitelem, když je to tak snadná profese?

Učitelství trpí tím, že každý je rodičem, a tak "do toho vlastně vidí". Ovšem málokdo si uvědomuje, že doma se nachází dítě ve zcela odlišné sociální situaci (o organizačním schématu nemluvě). Ve škole se pak často psychicky a sociálně dosycuje, což se může projevovat třeba i zcela opačným jednáním ve stejných situacích.

Moc bych si přál, aby byla stávka učitelů dobře pochopena. Jak se ji podaří zorganizovat, jak se podaří zformulovat těžiště problémů učitelské profese, to je věc jiná. Má na to jistě vliv absence profesní komory, která by se za učitele lépe "bila", a také fakt, že učení na základní škole je tak moc "ženská profese".

Osobně se jako učitel ke stávce nepřipojuji, protože nemám důvěru ve školské odbory. Domnívám se, že kdyby jim skutečně záleželo na budoucnosti této profese, zformulovaly by důvody ke stávce jinak. Shoduji se s ministrem Liškou v tom, že více peněz má směřovat k angažovaným, vzdělaným a odhodlaným učitelům - tedy těm, kteří do škol buď nenastoupí vůbec, anebo po několika letech "vyhoří" a odejdou tam, kde si jejich práce budou více vážit. Česká republika není tak bohatá ani zralá, aby přerozdělovala více peněz do sektoru vzdělání. Proto by měly být alespoň reálné finanční prostředky lépe použity. Plošné zvyšovaní o dvě nebo pět stovek ledy nehne.

Nastartovat proces obrody základní školy dle mého nelze bez toho, že peníze budou jako v jiné firmě svěřeny manažerovi. Má-li být ředitel zodpovědný, má-li mít skutečně možnost vybírat si své zaměstnance a realizovat s nimi nějakou vizi, musí mít i kompetence. Byl by to zdravý, přirozený proces a školy by tak více vstoupily do přirozeného prostředí, tedy na trh. Některé školy jsou přeci lepší a některé horší. O důvodech lze polemizovat, o nástojích, které to mohou měřit, se můžeme přít, ale skutečný stav (kvalitu školy) a skutečné možnosti nám může ukázat (podotýkám v dlouhodobém horizontu) až skutečně konkurenční prostředí.

Děkuji všem svým kolegům za jejich obětavou práci.