Základní škola Praha - Radotín

Mou poslední povinností je rozloučit se s vámi. Děkuji vám za mnoholetou spolupráci. Děkuji těm, kteří se nebáli přijít do školy a včas, věcně a otevřeně sdělovali své postoje, nesouhlasná stanoviska, kladli otázky. Vždy jsem o to usiloval, protože se domnívám, že škola je především služba veřejnosti.

Zároveň bych však chtěl zdůraznit, že v pedagogice je odborníkem (nebo by alespoň měl být) učitel, ne rodič. Sociální mikrosituace, tedy prostředí tří- nebo čtyřčlenné rodiny, je na hony vzdálená velké skupině vrstevníků, jak tomu bývá např. ve škole. Zde jednání žáků formují zcela odlišné spouštěče, jiné pohnutky a jiné motivace.

Je podle mého soudu zcela legitimní, pokud se důrazy a principy, kterými se škola řídí, nekryjí s těmi vašemi. Je však povinností školy umět toto, tedy svou koncepci, vyložit, zdůvodnit a obhájit. Není-li rodič spokojený, jistě najde školu podle svých představ. Ředitel by měl mít dostatečný mnoholetý prostor k tomu, aby ukázal, zda jeho koncepce je úspěšná a přináší výsledky. Osobně se ovšem domnívám, že je toto obtížné bez jakési osvěty školy i směrem k rodičům. Potřeby dnešního dítěte (aby bylo schopné osamostatnit se a vstoupit relativně připravené "do světa") jsou totiž diametrálně odlišné od dítěte např. před deseti lety a toto, vzpomenu-li si na některé požadavky rodičů, si někteří neuvědomují.

Abych si však zachoval objektivitu, musím také zmínit, že především učitelé musí být na tyto změny připraveni. Pominu-li fakt, že média, společenské hodnoty, pedagogické fakulty ani vládní priority lepší situaci v rozvoji moderního školství příliš nenahrávají, stoji tu stále učitel, tedy člověk z masa a kostí, který si zvolil toto povolání, a měl by právě a zejména v této profesi zůstat věrný původu slova, tedy cítit se k učitelování povolán se vším, co toto slovo znamená.

Přeji vám, abyste se setkávali právě s těmi dobrými učiteli, a přeji také mnoho štěstí a radosti při společném vedení vašich ratolestí.

Roman Král