Vodní dílo Vrané

Při celoškolním projektovém dni jsme navštívili Vodní dílo Vrané.
Výlet začal skvěle, protože jsme vstávali později. z Radotína jsme odjeli až v 9:15. Nálada byla dobrá a někomu byla i zima. Přehradu ve Vraném jsem chtěl už dávno navštívit, takře jsem se tam konečně podíval. Pan Marsín, co nás tou přehradou prováděl byl dobrý, bylo vidět že ho to baví. Vysvětlil nám jakou úlohu má tahle přehrada a jak je stará. Mě to až překvapilo. Skvělé bylo i to že kvůli naší exkurzi napustili jednu komoru na lodě. Na to, že komora měla 11 000 kubíků, tak se naplnila velmi rychle. Bylo to velmi pěkně strávené dopoledne a já jsem rád, že jsem tam mohl být.
Honza Bydžovský 9. B
Dne 10.10.2012 jsem jeli na přehradu Vrané nad Vltavou. Vyrazili jsme ze zastávky autobusu číslo 255 směrem na Zbraslav. Zde jsem vystoupili na zastávce Most Závodu Míru. Ten jsem přešli a došli k nádraží. Odtud jsem jeli dvě zastávky do Vraného. Je to malá vesnice na břehu Vltavy. Je zde velice starý kostel a velké vodní dílo Vrané, které je zároveň nejdůležitější přehrada na řece Vltavě. Je důležitou součástí protipovodňových kaskád. Součástí komplexu je také elektrárna, která patří ČEZu. Podívali jsem se do strojírny. Poté jsem šli k palavebním komorám, kde jsem se koukali na celý proces. Také jsem se prošli po Vraném až ke kosteu, který je zavřený a má velice malý hřbitov. Pak se vrátili na nádraží a odjeli na Zbraslav, kde jsem čekali na náměstí opět na autobus čislo 255, ktrým jsem se vrátili do Radotía. Celý výlet byl zajímaví a velice poučný.
Jakub Marhoul 8. B
Ve středu 10.10.2012 jsme vstali o trochu později, protože jsme na autobusovém nádraží měli sraz až v 9:05. Přišli jsme tam, na autobus jsme čekali asi deset minut a poté jsme konečně vyrazili. Cesta byla pohodová a a na Zbraslavi jsme vystoupili. Přešli jsme most a vyrazili jsme na nádraží. Vlak měl trošku zpoždění a byla hrozná zima, ale trpělivě jsme čekali. Vlakem jsme jeli jen kousek a když jsme vystoupili, šli jsme rovnou k přehadě. Do elektrárny jsme bohužel nemohli, protože ta není Povodí Vltavy a je ČEZu, což docela škoda, ale i tak byla tato exkurze velice zajímavá.
Když jsme přišli k vstupní brance za nedlouho se nás ujal jeden z pracovníků přímo vedoucí vodního díla a náš momentální průvodce. Řekl nám něco málo (spíš něco hodně) o přehradě. Třeba že byla postavena v roce 1930-1936 a že má čtyři plavební komory. Uspořádání komor se nazývá "vlakové" tzn. že jsou vždy dvě komory za sebou.
Konečně nás provedl mostovkou, ve které jsou umístěny pohybové mechanizmy (zubatá kola) pro jednotlivá jezová pole. Tam nám k tomu také něco řekl a poté jsme šli (alespoň pro mě) na nejzajímavější část exkurze, totiž ukázal nám vzpěrná vrata a nakonec nám napustil jednu z komor. Pro přiblížení hloubka té komory byla cca 10 metrů a na to se napouštěla neuvěřitelně rychle. Dokonce jsme měli tu neobyčejnou možost si stoupnout na zavírající se vzpěrná vrata a přímo z nich poté pozorovat, jak se komora opět vypouští a ohromě bublá a vypadalo to jako kdyby se voda pod námi přímo vařila. Na konci exkurze jsme jen prošli mostovkou a nakonec jsme viděli dvě velké utopené ryby a jednu též utopenou vydru jak plavou před hrubými česlemi (něco jako síto) nátoku na vodní elektrárnu Vrané. Samozřejmě tam neplavali sami. Plavali tam různá jablka, petlahve, boty, krabičky a dokonce i dřevěná truhla a karimatka. Odpadky od hloupých lidí, kteří si dělají odpadkový koš z životně důležité vody.
Jsme se samozřejmě nevyhnutelně stačili s podívat na velice (až tisíc let) starý kostelík v dost bídném stavu.
Na nádraží jsme čekali něco málo přes čtvrt hodiny a poté jsme konečně, trošku prokřehlí zmou, jeli domů.
Adéla Procházková 8.B :)
http://www.pvl.cz/vodohospodarske-informace/vodni-dila/vltavska-vodni-cesta/vodni-dilo-vrane