Nejen o 50. letech s Jiřím Stránským

Jiří Stránský

"Tomáši, tak jsme z té naší party z lágru na Bytízu zbyli jen my dva. Ostatní už umřeli." Tato slova pronesl pan Jiří Stránský v sobotu 8. května 2010 při předávání Ceny Paměti národa armádnímu generálovi Tomáši Sedláčkovi. Deset dní na to jsme měli to štěstí si s panem Stránským povídat z očí do očí u nás ve škole. Tedy především naši deváťáci v rámci projektu Příběhy bezpráví.

Náš host dorazil krátce po desáté dopoledne, právě když žáci 9. ročníku měli ještě v myšlenkách scény z vynikajícího filmu Bumerang (dívali se na něj první dvě vyučovací hodiny). Hned na úvod čekalo na všechny překvapení v podobě knihy Perlorodky, kterou naší škole pan Stránský věnoval. Vysvětlil, jak kniha vznikala, a znovu připomněl, jak moc mu pomáhalo během jeho věznění to, co se naučil ve skautu: hned tak se z něčeho nesesypat a nade vše si cenit přátelství, bratrství a dobrých vztahů mezi lidmi.

A pak se hned začaly hrnout dotazy - nejprve na autentické postavy a jejich osudy z právě promítnutého filmu Bumerang. Následovaly otázky týkající se věznění - za co Vás zavřeli, na jak dlouho, co bylo ve vězení nejhorší apod. Pan Stránský trpělivě, s lehkostí a s humorem sobě vlastním odpovídal, vysvětloval, rozvíjel do dalších souvislostí. Když mohl, hned měl po ruce k vysvětlení a dokreslení atmosféry 50. let nějakou historku. Zmínil se i o natáčení poslední série Zdivočelé země. Opakovaně vzpomínal na vynikající osobnosti, které mohl díky věznění poznat, a které ho také velmi ovlivnily. Za všechny zmíním snad aspoň básníka Jana Zahradníčka, neboť ze setkání s ním pravděpodobně pramenilo rozhodnutí stát se spisovatelem.

Dalo by se popsat jistě několik stránek o tom všem povídání si s panem Stránským. Vždyť se nám věnoval téměř dvě hodiny! Ale raději se zeptejte (pokud můžete) někoho z těch, co tam byli. Oni už budou vědět, o čem že byla řeč (např. zamyšlení nad krizí z nenažranosti bylo opravdu trefné, co říkáte, deváťáci?).

Prý se na školách při besedách o bezpráví komunistického režimu častokrát opakuje otázka - Proč nám o tom nikdo neřekl?

Jsem moc rád a děkuji za všechny přítomné žáky a učitele, že jste se nám věnoval, pane Stránský.

…a zde je aktuálně několik postřehů a komentářů k besedě od samotných žáků 9. ročníku

* Obdivuji pana Stránského jak to přečkal a jak o tom dokáže mluvit.

* Mě překvapilo, že na to kolik mu je a co si prožil, je stále svěží.

* Dokázal krásně a poutavě odpovědět na každou otázku.

* Na to co má za sebou, je stále laskavý a hodný.

* Zajímavé a poučné, i když je to těžké si představit.

* Obdivuju ho, jak dokázal mluvit o něčem tak strašném!

* Líbilo se mi, že pan Stránský byl stále tak svěží.

* Beseda se mi velmi líbila, dost mě to zaujalo. Myslím si, že to muselo být velmi těžké, patří Vám velký obdiv!

* Panu Stránskému patří můj velký obdiv! Nejen proto, že lágr samotný přežil, ale dokonce je natolik čilý, že dokáže chodit do škol mezi kupu puberťáků a vyprávět jim o tom!

Příběhy bezpráví květen 2010

Při odpovídání na dotazy

Při odpovídání na dotazy

 
Poděkování a loučení

Poděkování a loučení

 
A společná fotka na památku

A společná fotka na památku

 
 
Vytvořeno 23.5.2010 9:42:26 | přečteno 2167x | Michael Jirsa