Příběhy bezpráví 2015

Příběhy bezpráví 2015

Tak jako každým rokem tak i letos v listopadu jsme se připojili k projektu Příběhy bezpráví. Zúčastnili se ho tradičně naši nejstarší, tedy žáci 9. ročníku.

V úterý 24. listopadu  se nejprve uskutečnilo promítnutí několika příběhů z cyklu Ztracená duše národa, aby pak nejen o nich přijel se žáky pobesedovat vzácný host, pamětník a politický vězeň z 50. let 20. století, pan Leo Žídek. Z reakcí samotných žáků po této akci je zřeletné, že takováto setkání s pamětníky mají na základních školách své nezastupitelné místo. Neboť příběhy těch, kteří to zažili, navíc v ústním podání samotných pamětníků, je něco, co v žádné učebnici dějepisu nenajdeme...

Z ohlasů žáků, jejichž výběr je možné si přečíst v přiloženém souboru, jsem vybral následující.

"Naše škola se už několikátý rok účastní ojedinělého programu „Příběhy bezpráví“ a tento rok přišla finálně řada i na náš ročník deváté třídy. Program zabral tři vyučovací hodiny. Myslím,že by si zasloužil i víc, protože během tří hodin si ne všichni lidé uvědomí, s kým mají vlastně tu čest mluvit a že ten příběh, který jim jejich host vypráví, je příběh opravdový, a co víc, zažil ho on sám. Naše třída plus třída 9.A hostila pana Lea Žídka, který přišel ve velmi slušivém obleku a působil jak autoritativně, tak přátelsky. Myslím, že tyhle pocity jsem z našeho hosta neměla jediná. Obdivuji, že už začátek jeho vyprávění byl poutavý a dokázal nás všechny zaujmout tak, že celé tři hodiny bylo ve třídě až podezřelé ticho. Do té doby jsem se nikdy nesetkala s bližším popisováním téhle doby, takže už přiblížení pomocí dokumentů, které jsme přes besedou zhlédli, mi napomohla k představení si, v jakých podmínkách museli lidé s nežádoucím názorem žít.  Více na mě zapůsobil druhý dokument, který pojednával o obětech komunismu něžného pohlaví. Bylo silné pozorovat, jak lidé potlačují svou přirozenost a dokážou krutě ubližovat jiným lidem, natož ženám. Beseda pro nás byla rozhodně přínosem, abychom si my, jakožto „mládí národa“ (jak nás pan Žídek trefně nazval) uvědomili, že lidé vždycky neměli takové možnosti a takovou svobodu, jakou máme my teď. Abychom s demokracií nakládaly s rozvahou a opatrností, protože systém založený na svobodě a možnosti vyjádření je ten nejkřehčí, s kterým se v naší lidské kultuře můžeme setkat. Ráda bych poděkovala panu Žídkovi za možnost nahlédnutí do naší minulosti i jinak než skrz obrázky v učebnici dějepisu."

ikona souboruPB 2015 - ohlasy žáků



Příběhy bezpráví 2015

PB 2015

PB 2015

Pan Leo Žídek vypráví svůj příběh
 
PB 2015

PB 2015

všichni pozorně naslouchají
 
PB 2015

PB 2015

... a přichází chvíle poděkování a loučení.
 
 
Vytvořeno 16.12.2015 22:59:37 | přečteno 694x | Michael Jirsa