Základní škola Praha - Radotín

VZDĚLÁVACÍ PROGRAM ZAČÍT SPOLU

Nabízí dětem i rodičům individuální přístup, práci na zajímavých projektech, činnost dětí v centrech aktivit, kde se děti učí pracovat v kolektivu, i začlenění dětí se zdravotním postižením.
Oceňujeme, že vychází ze zájmů každého dítěte a z přístupu vyučujícího pozitivně působit na jejich vývoj. Individuální vzdělávací plán se zaměřuje na oblast, kde má dítě nějaké nedostatky a snaží se v této oblasti o co největší zlepšení.
Děti nejsou v 1. a 2. třídě navzájem srovnávány známkami, aby mezi sebou nesoutěžily a nevznikaly mezi nimi rozbroje. Tento princip hodnotíme kladně z hlediska toho, že umožní dětem být při začlenění do školního procesu v klidu a méně ve stresu. Alespoň takto jsme to pozorovali na základě vlastních zkušeností u syna v 1. třídě.
Pozitivně vnímáme i učení dětí měkkým dovednostem. Vyslovování vlastních myšlenek a názorů jim umožní se lépe pochopit, prezentovat se a komunikovat s okolím. To si v rámci programu zkouší každé ráno po příchodu do školy v komunitním kruhu.
Zajímavé jsou v rámci výuky i samostatné projektové dny, jako jsou: zdravověda, bezpečnost v silničním provozu, život máme jenom jeden, podpora čtenářské gramotnosti apod. Syn je z těchto akcí vždy nadšený a dlouho nám doma o průběhu dne a svých zážitcích, vypráví.
Program Začít spolu bychom zvolili znovu. Učí děti být samostatnými, přemýšlejícími osobnostmi, které jsou schopny si utvořit vlastní názor a lépe se zorientovat v současném světě.
Markéta Šolcová

My jsme s programem velice spokojení! Váhali jsme, zda dát syna do "klasiky" nebo do Začít spolu a jsem velice ráda, že jsme zvolili tento program.
Myslím, že výuka v Začít spolu je mnohem pestřejší a zábavnější, dělá z dětí osobnost hned od 1.třídy.
Kdykoliv se syna zeptám, co se mu ve škole líbí, odpoví centra aktivit. V centrech se děti naučí spolupracovat s ostatními spolužáky a mluvit mezi sebou. Syn brzy zjistil, že bez spolupráce to nepůjde!
Mrzí mě, že se často setkávám s názorem, že třídy Začít spolu jsou ty třídy, kde si děti jenom hrají. Rozhodně to není pravda, osnovy mají stejné jako v klasice a na konci 1. třídy umějí stejně jako děti z klasiky, jen jiným, pro mě zábavnějším způsobem.
Já i syn jsme za tento program opravdu vděční!
Gabriela Vodrážková

V programu Začít spolu mám obě dcery; jednu ve 4. třídě, druhou ve 2. třídě. Jsem s výukou v programu velmi spokojená, ačkoli je podle mého názoru pro děti náročnější než výuka v klasické třídě. Zejména zpočátku se musí daleko více soustředit, naučit se spolupracovat s ostatními, respektu ke spolužákům, sebeprosazení, ale v konečném důsledku budou děti lépe vybaveny oproti dětem, které takovým programem neprošly. Zejména pokud jde o spolupráci a vzájemnou komunikaci ve třídě a o schopnost zhodnotit a ocenit svoji práci. Také se mi líbí zapojení rodičů, kteří, pokud o to stojí, se mohou stát partnerem školy. Rozhodně mohu říci, ž e i díky programu Začít spolu s dětmi intenzivněji komunikuji a podílím se na jejich přípravě do školy, což zlepšuje i naše vzájemné vztahy.
 Blanka Vignátová

Moje zkušenost s programem "Začít spolu" je velmi dobrá. Když jsem se rozhodovala u prvního syna mezi klasickou výukou a Začít spolu, navštívila jsem třídu prvňáčků s tímto programem. Byla jsem doslova překvapená, jak výuka probíhala, protože měli zrovna centra aktivit. Děti pracovaly u stolečků "center" na samostatné práci a pak také na společné, ve které se musely domluvit, jak vše zorganizují. Když vypršel předem určený čas, děti se sešly na koberci v tzv. kroužku, aby představily svoje práce (každá skupina byla jiné centrum, např. centrum matematiky, centrum objevy, centrum čtení a také výtvarný ateliér a psaní). Myslím si, že právě centra aktivit a to zhodnocení práce na kroužku dávají dětem velmi mnoho zkušeností do budoucna. Naučí se pracovat v kolektivu, učí se vyhledávat si informace, být samostatné a dokáží prezentovat svoji práci, tj. postavit se před třídu a vysvětlit, na čem centrum pracovalo. Dokáží i zhodnotit jak spolupráce klapala či ne, a kde byla chyba. Centra mají tak dvakrát do měsíce a probíhají 4-5 dní. Jiné dny probíhá normální výuka a ta centra jsou takové zábavné opakování a zúročení toho, co se předešlé dny naučily. Děti centra moc baví a vždy se na ně těší.
Tento program je mnohem více otevřený možnostem získávat vědomosti, ať už je to zkušenost praktická či názorná nebo zážitková.
V "Začít spolu" mám obě děti a jsou moc spokojené. Tento program poskytuje velký rozvoj dítěte za předpokladu, že dítě dokáže udržet nějakou dobu pozornost a zvládne pracovat podle pokynů. Náročné je to i pro paní učitelku, která vše musí vymyslet, a pak všem dětem napsat hodnocení. V první třídě je také asistentka, která pomáhá, jak dětem, tak paní učitelce. Velmi důležitá je ale také pomoc rodičů ať už dětem doma nebo při centrech aktivit, kterých se můžete zúčastnit.
Jsem ráda, že škola nabízí tento velmi kvalitní způsob výuky.
Petra Tuháčková

Musím se přiznat, že asi jako starší maminka, jsem měla mírnou nedůvěru k tomuto programu. Teď mohu napsat, že jsem moc ráda, že moje děti mají možnost výuky v tomto programu. Učí se spolupracovat s dětmi ať již méně či více šikovnými. Mají možnost prezentovat jak společnou tak samostatnou práci bez jakéhokoliv ostychu před ostatními. (Já, když předstupuji před studenty vysoké školy, mám malinko roztřesená kolena. Není to pro mne samozřejmost, že vystupuji před ostatními a nepomáhá mi ani můj věk a zkušenost.)
Znalosti dětí z tohoto programu jsou možná i na lepší úrovni než z klasického vyučování.
Myslím, že je škoda, že do tohoto programu není zakomponovaná i výuka cizích jazyků. Společná práce nad projektem v angličtině by děti určitě bavila. A její prezentace určitě také. 
Světlana Hnilicová

Každý chce pro své dítě to nejlepší a teprve s odstupem času jsme schopni říct, jestli naše volba byla opravdu ta správná… Teď, když je dcera v páté třídě programu „Začít spolu“ si myslím, že nastal čas k bilancování.
V našem případě se splnila všechna naše očekávání, v některých momentech byla i předčena. Přáli jsme si pro dceru školu, která by ji bavila, vedla ji ke zvídavosti,  samostatnosti, zdravému pohledu na svět a lásce k vědomostem.
Od samého začátku jsme byli nadšeni spoluprací dětí ve skupinách, možností zapojení rodičů a prvním sebehodnocením nejmenších prvňáčků. Děti se učily hodnotit sebe samé, nejdříve pomocí smajlíků vyjadřovaly,  co se jim povedlo nebo nedařilo a proč. Navzájem si sdělovaly své zkušenosti a učily se tak od kamarádů spoustu nového, všechno přirozenou formou… Už od první třídy děti prezentovaly na čtvrtkách zajímavosti ze svého bydliště,  informace o svém či vysněném domácím mazlíčkovi, o profesi svých rodičů nebo o zajímavé knížce. Celých pět let si děti vedly čtenářské deníky a průběžně si o svých zápiscích vyprávěly, diskutovaly nad nimi. Kolikrát se stalo, že dcerka si přála přečíst knížku,  o které někdo ze spolužáků nadšeně vyprávěl. Během prvních dvou let jsem ocenila slovní hodnocení, které bylo vždy víc informativní než klasická známka. Ani s příchodem známkování od třetí třídy jsme ale nepřišli o možnost dovědět se víc. Práci v centrech si vždy děti ohodnotily nejprve samy, tentokrát již rozvinutým jazykem a svůj komentář k tomu vždy přidala i paní učitelka. Ke klasickému vysvědčení jsme vždy dostali i písemné hodnocení. Obdivuji třídní učitelku, že toto vše dělá navíc, nad rámec svých povinností a já věřím, že všechny děti a jejich rodiče si toho cení.
Od třetí třídy přibylo učení, jsou věci, které se děti musí naučit zpaměti, jako vyjmenovaná slova, násobilku, ale i v té době si mnohé informace zjišťovaly děti v encyklopediích, na internetu, z prezentací… Takto získaná informace zůstane v hlavičkách dětí určitě déle, než když se jen bezmyšlenkovitě cosi biflují zpaměti… Prezentace začaly děti připravovat v Power Pointu na počítačích, zvětšil se nejen rozsah informací, ale i kvalita projevu, přibylo odkazů i efektů …
Co je ještě jiné v programu Začít spolu oproti klasickému vyučování?
Děti začínají ranním kruhem, kdy děti mohou, ale nemusí mluvit o tom, co je těší, co trápí…
Líbí se mi společná práce v centrech, myšlenkové mapy, psaní příběhů, rozvíjení fantazie, představivosti, prezentace, sebehodnocení, komunikace, schůzky v trojúhelníku, kdy se sejde rodič, dítě a učitel. Dítě má dostatečný prostor k prezentaci svých povedených prací z portfolia, mluví nejenom o učení, ale i vztazích ve třídě. Pro nás s manželem byla taková schůzka vždy příjemným setkáním s paní učitelkou a také překvapením, jaké pokroky dcera dělá, jak se umí vyjadřovat, jak o sobě přemýšlí.
Děti z tohoto projektu jsou samostatné, nebojí se říct svůj názor, jsou schopné si stoupnout před třídu a prezentovat na předem dané téma. Z mého pohledu jsou dobře připravené na nároky dnešní společnosti.
Nevím, zda je to pouze programem Začít spolu a výbornou třídní učitelkou Martinou, ale od první třídy až doposud je ve třídě skvělá atmosféra a stmelený kolektiv, děti si navzájem vždy pomáhají, drží při sobě. Určitě záleží i na konkrétním učiteli a jeho přirozené autoritě. U nás jsme měli obrovské štěstí na úžasnou učitelku Martinu Prokopovou, kterou bych přála úplně všem dětem. Jsem moc ráda, že máme školu  s programem Začít spolu v naší blízkosti, jsem šťastná, že ji může naše dcera Julie navštěvovat.
Hana Musilová

Pro tento program jsem se rozhodla s ohledem na zdravotní problémy svého syna, který se potýkal s jemnou motorikou a silnou oční vadou. Velkým pozitivem pro mne byl velmi vstřícný přístup paní zástupkyně Boháčové, se kterou jsem začlenění syna do projektu Začít spolu konzultovala již při zápisu do ZŠ.
Dalším plusem při rozhodování pro mě byla přítomnost asistentky pro děti 1. tříd tohoto programu. Tato asistence je neocenitelná jak pro děti, které mají určitý blok při přechodu ze školky na základní školu nebo jsou pomalejší, tak pro samotnou paní učitelku, pro kterou je asistent prostředníkem mezi ní a dětmi.
Výborným prostředkem k propojování dětí jsou Centra aktivit. Zde děti plní úkoly v menších skupinách, učí se rozdělit si práci a vzájemně spolupracovat. Složení skupin se v průběhu roku mění, takže jsou ve skupince jak děti slabší, tak děti vnímavější a vzájemně se od sebe učí toleranci a pomoci.
Děti mají moc rády Projektové úkoly, kdy mohou vyhledávat různé informace v knihách, encyklopediích či v počítači o různých tématech, které se ten který měsíc probírají. Tyto projekty děti zpočátku píšou ručně, v 5. třídě už dokážou vytvořit prezentaci naprosto samy v programu PowerPoint. Díky projektům se ostatní děti dozví věci, které nenajdou v učebnici a navíc je to pro žáky příjemná a zábavná
Vezmu-li v úvahu, že psychologové speciálních pedagogických center mi syna doporučili zařadit do Základní školy pro zrakově postižené při Jedličkově ústavu a předpovídali mu, že bude schopen psát pouze tiskacími písmeny (pokud se vůbec naučí psát), pak musím program Začít spolu vyzdvihnout, protože nejenom že syn chodí a spolupracuje s ostatními zdravými dětmi, které ho táhnou vpřed, ale naučil se díky toleranci a trpělivosti paní učitelky Prokopové psát v 1. třídě klasickým psacím písmem, naučil se samostatnosti i vlastnímu úsudku.
Štěpánka Cmíralová, 19. 10. 2015

Co se mi líbí na programu Začít spolu?
Mám tři děti, všechny jsou v programu Začít spolu. Jedno dítě mám v páté třídě, druhé dítě ve třetí a nejmladší je nyní prvňáček. Každé dítě je jiné a každému program Začít spolu umožnil a umožní jiným způsobem postupně objevovat sebe sama.
Jedno dítě je sebevědomé, nikdy se nebálo mluvit na veřejnosti, ale mělo problém respektovat názory jiných. Druhé dítě bylo v první třídě velmi ostýchavé a uzavřené. S odstupem mohu říci, že u nich bylo úžasné už na konci první třídy vidět, jak se změnili – i díky Centrům aktivit, které jsou pro program Začít spolu specifické. Dítě totiž v těchto centrech musí mj. umět pracovat v týmu, naslouchat názoru jiného, umět zhodnotit práci sebe sama i skupiny (pokud má zrovna roli „Mluvčího“) – a to pro prvňáčka vůbec není snadný úkol!
V říjnu jsem byla jako výpomoc v prvních Centrech aktivit u mého třetího dítěte – prvňáčka. Děti si teprve zvykaly na systém těchto center, zvykaly si na to, že si mají rozdělit role (Vyslanec, Časoměřič, Mluvčí a Tišitel).  Viděla jsem nadšení ze zajímavých úkolů, viděla jsem první odvážné „Mluvčí.“  Viděla jsem ale i pár dětí, kteří se bály říci svůj názor nebo mluvit za skupinu. Jsem si ale stoprocentně jistá, že až přijdu příště, uvidím (díky systematické a náročné práci paní učitelky) úplně jiné děti – děti, které jsou sociálně zralejší a sebevědomější.
Našim dětem škola jde, protože je baví. Jejich znalosti přitom zcela odpovídají tomu, co podle obecných osnov mají umět. Navíc si umí výborně vyhledávat další informace, zpracovat je a přidat k nim souvislosti.
Škoda, že začít spolu je program pouze pro první stupeň. Vím, že i naše děti čeká později „drcení skript“ ve stylu filmových Básníků, ale základ, který si do těch let přinesou, jim určitě bude výhodou.
Martina Pelíšková

Měla jsem možnost u staršího dítěte, které přišlo do Začít spolu ze školy s klasickou výukou z důvodu přestěhování se do Radotína, porovnat oba přístupy. Závěr-nebe a dudy! Dnes je syn v osmé třídě. Program Začít spolu pomohl mému synovi v růstu osobnosti. Protože jsem měla také příležitost vyučovat děti v mateřské škole velmi podobným přístupem, vím, jak dokáže předškoláky skvěle připravit na vstup do školy. Nenapadlo by mě proto dávat dceru do klasické třídy. Po čtyřech letech, co i dcera Začít spolu navštěvuje, mohu být jen šťastná. Zcela totiž splňuje požadavky dnešního světa. Aby děti byly samostatné, dokázaly se rozhodovat a řešit nastalé problémy, byly kreativní, empatičtí a flexibilní. Mé děti již dnes splňují výše zmíněné a myslím, že budou na vstup do dospělosti dobře připraveni.
Zuzana Výravská

Ráda bych se podělila o své zkušenosti s programem Začít spolu.
Školu pro své syny jsem pečlivě vybírala a navštívila jsem výuku na několika Základních školách na Praze 4 a 5. Vzhledem k tomu, že jsme přestupovali do 2. a 4 ročníku, byli jsme se syny podívat přimo do vyučování. Ve "výběrovém řízení" vyhrála ZŠ Radotín a program Začít spolu. Synům se líbilo vše - ať už šlo o práci v centrech, ranní kruh, možnost spolupracovat ve skupince či prezentace.
Mladší syn je nyní ve 4. třídě. Starší syn se loni s přehledem dostal na obě vybraná 8letá gymnázia a nyní se zde, jako primán bez problémů adaptuje.
Je těžké stručně vystihnout "výhody" programu Začít spolu. Mě osobně se nejvíce líbí to, že poskytuje větší prostor pro individualitu a kreativitu, děti se učí spolupracovat, diskutovat, obhajovat svůj názor, respektovat názory druhý, dojít ke konsensu, vyřešit konflikt atd. 
Podle mého názoru jde ve škole hlavně o 3 věci:
1. systém/program (tradiční klasická výuka, program Začít spolu, Montessori)
2. učitelé/učitelky
3. děti/spolužáci
V Radotíně, ve třídách obou mých synů se podařilo, že všechny 3 složky "fungují" skvěle.
Proto rodičům program Začít spolu rozhodně doporučuji.
Markéta Stoulilová

Program začít spolu mé dceři možná splývá s výukou v ateliérech. Velmi se na tuto činnost vždy těší a okolí ji prezentuje jako velkou výhodu své třídy.
Já oceňuji spolupráci ve skupinách či ve dvojicích, umocněnou volnějším zasedacím pořádkem, kterou Program umožňuje. Lépe to dětem přiblíží reálný život, než neustálá práce jednotlivce bez pomoci kolektivu.
Za velmi přínosné považuji hodnocení na konci každého ateliéru. Děti se učí nejen zhodnotit práci svou i své skupiny, ale i mluvit před více lidmi, zřetelně a nahlas formulovat  a prezentovat myšlenky.
Vzhledem k povaze své dcery vítám také absenci známkování. Slovní hodnocení daleko detailněji popíše pokroky, které jednotlivý žák dělá, či obtíže, se kterými se potýká.
Věřím, že Program Začít spolu umožňuje vyučujícímu lépe děti připravit na budoucí samostatný život, kde nejde o známky, dril či slepou poslušnost. Potřebná je schopnost argumentovat, najít a pojmenovat chybu a dokázat se z ní poučit. To vše program Začít spolu dětem umožňuje.
Hana Volfová

Program Začít spolu nás zaujal, když jsme se ženou hledali, do jaké školy dát prvního syna.Byl to logický krok poté, co i školka, do které chodil, byla hodně vstřícná a respektující.
Program nás oslovil přístupem k výuce, která podporuje týmovou spolupráci, kreativitu, komunikační dovednosti a respekt, a to nejen mezi dětmi a směrem od dětí ke kantorovi, ale i obráceně.Věřím, že toto jsou hodnoty, které budou v budoucnu klíčové pro úspěch v neustále se měnícím světě. Současně i po třech letech ve škole se do ní syn stále těší, což také není vždy pravidlem.
Rodičům – zájemcům – bych určitě doporučil zajít se podívat do výuky – jen tak poznáte, co to „Začít spolu“ vlastně je, a zda vám její respektující a často hravý přístup vyhovuje. Jako všechno, je i toto hlavně o lidech. Troufnu si však tvrdit, že v Začít spolu najdete větší podíl učitelů a učitelek, kteří mají zájem, jsou ochotni udělat něco navíc a budou respektovat vaše dítě takové, jaké je.
Pavel Šebera

Zamyšlení nad tím proč byla pro nás volba Programu Začít spolu ta správná?
Současný svět je založen na soutěžení, boji a tím jde vlastně vždy o jednotlivce….Myslíme si, že však není možné, aby na těchto základech postavená společnost mohla ještě dlouho fungovat.  Vnímáme, že nám jako rodičům vyrůstajícím za komunismu a následně porevolučním období chybí do života spousta zkušeností, které jsme ve škole nikdy neměli příležitost vyzkoušet a zažít.
O čem vlastně je dnešní klasická škola?
· O soupeření dětí mezi sebou – o dokazování toho, kdo je lepší…
· O nadřazenosti učitelů…
· O biflování dat, které nikdy v životě nepoužijí… Spoustu informací, které se děti v životě učí, nikdy nepoužijí a navíc si je pamatují velmi krátce. Obvykle na testy nebo zkoušení a většina dětí se učí kvůli známkám nikoliv kvůli sobě.
· O sezení dětí v lavicích…děti přeci od malička mají rády pohyb…je to pro ně přirozené…
· O tom, že se děti bojí zeptat…. Dítě, které je moc zvídavé se učiteli moc nehodí…Na zodpovídání otázek přeci není čas…musí se dodržovat jistý někým vymyšlený učební plán. Musí se do dětí nahustit vše, co je předepsáno. A to bez ohledu na to, že každé dítě má jiné tempo a možná zrovna ještě nenastal čas na to se učit to co je v plánu… To nám trošku zavání dřívějším plněním „pětiletek“ Hlavně splnit plán…. A tím, že dětem učitel předepisuje co se mají naučit a jakým způsobem, tak je zbavuje zodpovědnosti za svůj život…
· O ubíjení každé individuality v každém z dětí, které vstoupí do takové školy…
· Škola děti odnaučí chtít poznávat a učit se nové věci z vlastního pocitu chtění. Z toho samého pocitu, který přirozeně máme od samého narození…
O čem by školy mohly být?
· O spolupráci….přeci více lidí, víc ví a víc toho dokáže…když spojí síly a každý použije to v čem je jedinečný
· O učení se navzájem…učitel přeci také nemůže vědět vše. Mnohému se od dětí může naučit, jen když umí přiznat, že také něco neví…;-) Mělo by jít vlastně o výměnu názorů…učení komunikovat a kooperovat. Obhajovat svoje názory a časem je klidně měnit.
· Ponechat větší zodpovědnost za svoje vzdělání na dětech samotných…
· Učit se více v přírodě, venku na čerstvém vzduchu a tedy být více v kontaktu s přírodou o které se děti učí jinak v lavicích…;-)
· O větší hravosti a lehkosti… o spoustě zážitků dětí, učitelů a rodičů a mnoho dalšího…
A jak k tomu napomáhá Program Začít spolu?
· Společná práce, práce v centrech – děti se učí spolupracovat, komunikovat. Učí se tomu, že každý jsme různý, každý umí a má nadání na něco jiného. Učí se tomu, že oni jsou individualita, která má nárok na svůj názor, ale stejně tak i ostatní.
· Ranní kruh, kde si děti mohou sdělit co kdo zažil, jak se kdo cítí. Učí se naslouchat druhým.
· Mají možnost volby, když se zapisují do center aktivit. Mohou zohlednit jejich chuť něco dělat nebo naopak něco nedělat. Možnost učit se vnímat svoje nálady…svoje pocity. Uvědomovat si co je víc baví a co méně. A tím časem mají možnost zjistit, čemu by se v životě chtěly věnovat…
· A pokud k tomu všemu mají toho správného průvodce, tak mají šanci, že z nich v životě vyrostou vyrovnaní, šťastní lidé. No a co víc by si naše společnost mohla přát….?
A co se děje, když se Program Začít spolu nepodporuje?
· Každá osamocená jedinečná květinka, která nebude podpořena jednou zahyne pod nátlakem ostatního plevele…
Na závěr:
A o co vlastně v tom našem životě jde? Škola třeba neučí tomu nejdůležitějšímu…jak být v životě šťastný, spokojený a dělat to co děti baví. Oni na to totiž ani nemohou přijít, nemají na to čas…. Systém školství jim k tomu nedá příležitost. A kdy na to vlastně budou mít čas? Po základním vzdělání pokračují středním a po té třeba vysokým…potom jdou do práce…  Tak kdy?
V říjnu 2015
Monika a Daniel Sukovi
S podporou Báry a Davídka

Naše dcera navštěvuje radotínskou školu, kde se vyučuje formou programu Začít spolu. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, co k programu říct, tak bych asi chvilku přemýšlela. Ale poté bych mu odpověděla, že Začít spolu předně není žádná volná alternativní moderna nerespektující pevný školní řád, kde si každý žák dělá co chce podle vzoru tomu jde to, tamtomu ono, tak to budeme rozvíjet individuálně a každý se tak ve třídě bude učit něco jiného a vychováme z děcek úžasné superlidi s téměř nadpřirozenými schopnostmi v dané oblasti. Nic takového. V Začít spolu jde jen o jiný přístup k výuce dětí podle standardních osnov a standardních učebnic. Ty mají žáci stejné jako v běžných klasických školách. Sami to vidíme na druhé dceři, která navštěvuje právě takovou klasickou školu v jiné části Prahy. Obě používají stejné učebnice a jejich znalosti jsou téměř stejné. V Začít spolu se liší forma podávání učiva, liší se přístup kantora, průběh školního dne je krapet odlišný. Každé ráno začínají děti sezením v kruhu, kdy si sdílejí dojmy z předcházejícícho dne. I díky tomu může učitel lépe poznat žáky a efektivněji s nimi pracovat. Děti dále pracují nejen individuálně, ale v rámci center aktivit také společně pracují na zadaných úkolech, každé dítě v týmu plní přidělenou roli a nese spoluzodpovědnost za splnění úkolu. Děti tak nenásilnou formou získají týmové návyky, což je obrovské plus zejména pro budoucí pracovní uplatnění, kdy většina firem klade důraz právě na týmové hráče.
Také bych vyzdvihla, že oproti klasickým školám se konají i pravidelné individuální schůzky ve složení kantor - rodič - žák, kde se probírají žákovy úspěchy a neúspěchy, a funguje to jako motivace do dalšího studia. Z tohoto pohledu bych tedy řekla, že programu Začít spolu není třeba se bát.
Markéta Kučerová, maminka žákyně ze 4.B

Co nám dalo a dává Začít spolu
Nejdůležitější roli ve vzdělávání našich tří dětí pro mě hraje vždy konkrétní osoba učitele. Může existovat jakkoliv osvícená škola, kde však není dobrého kantora, selhává celý systém. Pak je podle mého názoru jedno, jestli jde o klasickou frontální výuku nebo o Montessori či waldorfskou pedagogiku anebo o alternativní program Začít spolu. Právě do třídy ZS jsme se před třemi lety rozhodli zapsat našeho nejstaršího syna. A jelikož paní učitelka je skvělá, můžu se s radostí podělit i o bonusy, které nám tato v některých ohledech ne zcela tradiční výuka přináší.
Okouzlena jsem byla už před oněmi třemi lety během Dnů otevřených dveří, které zcela rozptýlily podezíravé komentáře a negativní zkušenosti s alternativním vzděláváním některých známých. Nadchla mě už jen atmosféra, která ve třídách ZS panovala. Děti u stolečků na mě působily jako tým, který společně něco tvoří za dohledu rádce, jenž je provází jejich úkolem. Jaká změna oproti tomu, na co byla zvyklá naše generace! V té době jsme bydleli kousek do radotínské školy, a tak jsme si řekli, proč to nezkusit, když to máme přímo pod nosem. Ještě ani jedinkrát jsme nezalitovali a syna jsme ve škole nechali i po přestěhování.
Náš Vojtěch byl vždy velký solitér. Není kandidátem na týmové hry a sporty, má svou hlavu a nejraději si věci dělá po svém. Dnes je mu 9 let a leccos se v tomto změnilo. Naučil se pomáhat ostatním, více vnímat, co se děje kolem něj a co ostatní prožívají, a také se naučil různé pocity a situace pojmenovat. Věřím tomu, že k tomu nedošel jen s věkem a větší vyzrálostí, ale že se právě tomuto naučil ve své dnes už 3.B. Obrovským přínosem jsou podle mého názoru zejména centra aktivit, neboť vedou děti jak k samostatnosti, tak i ke kolektivní práci, umění si vzájemně vypomoct, nebát se zeptat a také umět si svou práci zhodnotit. Děti ze Začít spolu umí podat zpětnou vazbu často mnohem lépe než my dospělí, které to ve škole bohužel nikdo neučil. Určitě tedy ne na základní škole.
Jelikož program Začít spolu je hodně o zapojení rodičů do koloběhu školního roku, měla jsem možnost třídu paní učitelky Jany Marešové několikrát během výuky navštívit. Hlavně v prvním ročníku, kdy jsem s dalšími maminkami chodívala pomáhat do center aktivit, než se všechny děti naučily číst a než si zažily, jak práce v centrech probíhá a jaká má pravidla. Už během jejich prvního společného roku bylo cítit, jak třída dobře funguje, jak jsou děti stmelené a Janu mají rády a věří jí. Většinou jsem odcházela doslova dojatá. Někomu to možná přijde absurdní, ale já jsem měla skutečně slzy v očích. Vidět sedmileté děti, jak na kruhu, kde hodnocení po centrech probíhá, dokážou stručně a jasně zformulovat, co měly za úkol, co se jim podařilo, co jim naopak dělalo problém a co by doporučily skupině, která bude v daném centru příště, bylo skutečně dechberoucí.
Děti se totiž během center učí přijímat různé role a taky být aktivní. Nikomu se nemůže stát, že se stane otloukánkem v poslední lavici, jehož ostýchavě zvednuté ruky za lesem těch průbojnějších si nikdo nevšimne. V rámci centra má vždy každý svou roli a není možné se někde schovávat a do práce se nezapojit. Jak jsem naznačila před chvílí, jeden z týmu je vždy hodnotitelem. Jindy je zase dítě čtenářem, které si musí získat pozornost ostatních a přečíst jim zadání úkolu. Někdy je tišičem, který dohlíží na to, aby jeho tým příliš nehlučel, příště je zase časoměřičem, který hlídá čas a upozorňuje děti, kdy vyprší limit pro splnění úkolu. Pokud si tým s něčím neví rady, vyšle za učitelem vyslance, který se jde poradit a následně svému týmu učitelovu odpověď přetlumočí. Jak skvělá průprava pro studium na vysoké škole nebo do leckterého zaměstnání. Tyto děti budou v budoucnu hvězdami teambuildingových her.
Řada kritiků Začít spolu nesouhlasí s tím, že žáci učiteli tykají a oslovují ho křestním jménem, zejména z obavy, že si pak více dovolí a jsou drzí. My jsme nikdy nezaznamenali v tomhle ohledu problém. Nemyslím si, že je na místě tykat všem učitelům základních škol bez rozdílu, ale nějakou potíž v tykání určitě nevidím. Navíc právě třeba pro našeho syna, který je hodně citlivý a potřebuje čas a prostor, aby si daná autorita získala jeho důvěru, je tykání velmi přínosné. Byl zvyklý oslovovat křestním jménem už vychovatelky v mateřské škole a k té nejstarší, paní už důchodového věku, dodnes chová jak velkou náklonnost, tak i obrovský respekt. To samé vidím i nyní ve škole, nejen u Vojty, ale i u jeho spolužáků. Ve třídě vládne přátelská atmosféra a důvěrné vztahy, k Janě se kolikrát někdo i přitulí nebo ji vezme za ruku. Vzájemnou důvěru posiluje i ranní kruh, kde se děti před začátkem výuky společně přivítají, řeknou si, co se ten den bude dít a mohou se také svěřit s tím, co je momentálně trápí. Anebo se třeba i pochlubit, co zajímavého zažily předchozí den či o víkendu a obohatit svými zážitky nebo novými znalostmi ostatní děti.
Adaptace na vyučování na ranním kruhu je zejména pro děti, které nemají rády náhlé změny, velice důležitá. Náš syn patří mezi ně. A také proto velmi oceňuji, že děti do "klasického" školního koloběhu vplouvají postupně, a to nejen každý konkrétní den, ale i obecně v průběhu celého pětiletého cyklu, kdy jim navíc zůstává stále stejný učitel. V našem případě mi připadalo na místě i to, že se v první třídě neznámkovalo, syn nadšeně ocenil sběr barevných kamínků, které neustále přepočítával. Byla to pro něj v necelých sedmi letech, ač už v té době plynně četl, psal i počítal, určitě větší motivace než jedničky v žákovské. Ve druhé třídě už se děti měly rozhodnout, zda budou k jedničkám sbírat bonusové kamínky samy pro sebe anebo do společného fondu pro celou třídu. Když se jich nasbíral daný počet, děti za odměnu jely na celodenní výlet. Naučily se tak nenásilně rozlišovat mezi individuálním prospěchem a blahem pro celý kolektiv.
Velmi se mi líbí také jedna z původních myšlenek amerického programu, originálně nazvaného Step by Step, a to integrace menšin. Ať už to je vietnamské děvčátko, chlapec ze Sýrie, nadmíru nadané nebo naopak lehce postižené dítě, i ty do třídy Začít spolu patří. Právě tak lze podle mě z dětí přirozeně vychovat tolerantní jedince, ze kterých jednou nevyrostou nesnášenliví xenofobové. Není mezi nimi řevnivost, nezávidí si, nejsou k sobě zlí. Zároveň jsou bráni jako individuality a od první třídy je k nim takto přistupováno. Pokud se vyskytne problém u některého z nich, učitel i jeho asitent mu vyjde maximálně vstříc. Zároveň nejde o to být nejlepší ve všem, ale pracovat do větší hloubky na tom, co kterému dítěti jde. Naše paní učitelka nezapomene na žádné z třídních schůzek zmínit, že není možné, aby měla plnou třídu geniálních počtářů, čtenářů i malířů. Každý je dobrý na něco jiného a není potřeba plakat nad dvojkou nebo trojkou z předmětu, který dítěti prostě nejde. Naopak pokud jde dotyčnému něco hodně dobře, má například možnost v daném předmětu vypracovat domácí úkoly navíc nebo takzvanou práci pro rychlíky. Anebo si třeba na koberci po dokončení úkolu číst.
Úžasným nápadem je také celoroční projekt, v němž každé dítě zpracuje téma, které ho baví a odprezentuje ho spolužákům. Nejen při natáčení videa o naší vodní želvě do tohoto projektu, ale například i při víkendové bojovce na horách jsem na synovi pozorovala velký pokrok, jak naprosto bez ostychu a jakékoliv trémy dokáže nenuceně a precizně představit svůj zájem nebo výtvor ostatním. Líbí se mi také praktická forma výuky. Děti často jezdí na exkurze všeho druhu, a učí se tak poznávat svět i na vlastní oči, nejen ze stránek učebnic. Několikrát ročně vyrážejí do lesa, kde poznávají rostliny a živočichy, ve výtvarném ateliéru se učí, jak upéct jablečný závin, a místo tělocviku v zimě bruslí na ledě nebo třeba i sáňkují. Když se děti loni učily, co jsou to siamská dvojčata, zhlédly dokument o srostlých sestrách a následující den strávily po dvojicích oblečené do jednoho pánského trika a veškeré úlohy plnily ve dvou jako jeden člověk.
Musím však zmínit, že řadu těchto nebo podobných aktivit samozřejmě praktikují i klasické třídy naší základní školy a také že ne každému dítěti může alternativní systém vyhovovat. Ostatně dceru jsme po velkém zvažování nakonec letos nejen kvůli její od syna odlišné povaze poslali právě do klasiky. A jsme zase na začátku- zásadní roli pro nás totiž opět sehrála osobnost konkrétního kantora. A na ty máme bohudík zatím veliké štěstí. U syna k tomu navíc můžeme připočíst bonus v podobě poznání tak trochu jiné školy, která za to, ač je to někdy náročné nejen pro něj, ale i pro nás rodiče, rozhodně stojí.
Eva V., říjen 2015

Zasvěceným nemusím jistě vysvětlovat, co slova Začít spolu znamenají. Ano, jedná se o alternativní výukový program. Před dvěma lety šel můj syn k zápisu do ZŠ. Uvítala jsem možnost výběru mezi klasickou a alternativní třídou. Je to milé, když má člověk možnost volby, zejména patří-li ke generaci, která v dětství a mládí moc na vybranou neměla. Na druhou stranu ne vše jiné a nové musí nutně být lepší a skvělé. Nejdříve jsme si tedy ujasnili, co pro syna chceme. Chceme, aby byl samostatný, aby byl osobnost a uměl se rozhodovat, měl vlastní názor a uměl za ním stát a aby dále v kolektivu rozvíjel svoje sociální chování a cítění. Možnosti klasické školní výuky jsme znali, a tak jsme se snažili získat maximum materiálů o programu Začít spolu. Protože žijeme ve třetím tisíciletí, začali jsme na Internetu. Zjistili jsme, že program Začít spolu zahrnuje vedle základních škol i školy mateřské, že běží již několik let a také jsme našli seznam škol, kde podle tohoto programu pracují. Mimoto jsme našli spoustu dalších referencí. (Podrobnosti najdete na webu www.sbscr.cz ) Také jsme se šli podívat do hodiny (což nám bylo umožněno bez nejmenších problémů) a ptali se rodičů školáků na jejich dojmy a zkušenosti.
Dnes, kdy je můj syn v polovině druhé třídy, mohu říct, že jsme vybrali dobře. Hlavní přínos a přednosti tohoto typu výuky vidím v tom, že děti jsou vedeny k samostatnosti. Téměř od počátku pracují ve skupinkách v centrech aktivity. Děti si při začátku své činnosti volí centrum, kde potom v určitém dni plní samostatně nebo ve spolupráci se svými spolužáky úkoly zadané učitelem. Tyto úkoly svou rozmanitostí a rozdílnou obtížností respektují individuální zvláštnosti každého žáka. Celý proces vyučování je organizován tak, aby děti prošly postupně všemi centry. Musí spolu v rámci skupinky spolupracovat a zároveň každý má část úkolu, za kterou je zodpovědný. Práce v centrech umožní dětem svobodnou volbu úkolů, rozvoj schopností komunikovat a spolupracovat v malé skupině.
Mě osobně také velmi zaujala myšlenka sebehodnocení - děti si stanovují úkoly a hodnotí to, jak je ony samy zvládly - hodnotí a porovnávají se sami se sebou a nepěstuje se v nich nadměrná rivalita. Učení probíhá formou objevování světa přírody a světa lidí v rámci práce na tematických celcích - projektech. Jednotlivé znalosti a dovednosti nejsou roztříštěny v různých předmětech, ale jsou dětem nabízeny komplexně z několika pohledů. Tak, jak tomu je i v životě.
V Začít spolu nezvoní, děti tak tráví ve škole nikoli hodiny, ale den. Den, který má začátek a konec daný jistými pravidly, na nichž se děti spolupodílejí a který nekončí zazvoněním a rykem dětí běžících ze školy, která konečně skončila. Každý den je jiný, jedinečný a pro děti přitažlivý. Žáci se naučí vše, co je v osnovách a to v příjemném prostředí a formou, která je motivuje k tomu, aby se v budoucnu aktivně zajímali o učení, uměli se efektivně učit, učení je bavilo a nebylo pro ně spojeno s nadměrným stresem.
Líbí se mi respekt k osobnosti dítěte, jeho individuálním schopnostem a potřebám. Můj syn, který uměl plynule číst v pěti letech, ale do školy šel v sedmi (protože se narodil na podzim), se díky způsobu výuky v Začít spolu nikdy nenudil, nerušil pomalejší spolužáky a nebyl trnem v oku paní učitelce.
Tak jako se dvě děti narozené ve stejný den nenaučí ve stejný den nebo dokonce hodinu mluvit nebo chodit, nemohou se naučit ve stejný den číst, psát, počítat… Nejsou na světě dvě identické rostliny, dvě stejná zvířata a už vůbec ne dvě stejné děti. To, že dítě z vedlejšího domu umělo v předškolním věku pozpátku abecedu neznamená, že prožije plnohodnotnější život než dítě, které se abecedu naučilo ve třetí třídě. Individuální přístup k osobnosti dítěte je nosným principem v Začít spolu, a tak je zde prostor pro každé dítě.
Osobně mě mrzelo, když jsem se doslechla, že to je „ta třída pro ty hloupé“ - zvlášť když to bylo z úst někoho, kdo si evidentně ani nepřečetl letáček o tom, co taková třída obnáší, natož, aby šel na nformativní schůzku.

Je tak snadné odsoudit neznámé.

Proč začínat sami, když můžeme Začít spolu?

Mgr. Veronika Holečková Radotín, 11.2.2004

První měsíc „ začínáme spolu“ v 1.A.

Jaká je škola? Co paní učitelka? Jak to zvládáte? Počínaje 2. zářím jsme se, co by rodiče „prvňáčka,“ ocitli pod palbou podobných otázek. Všem tímto zamyšlením odpovídám, i když stručně by se dalo říci - úžasné.

Po rozpačitých zkušenostech z mateřské školy jsme si dali opravdu práci s výběrem základní školy. Vyplatilo se! Vše o čem jsme dosud jen snili - optimistické, motivující, empatické a vstřícné prostředí, spolu s paní učitelkou Ráďou a asistentkou Ivankou, jež podporují děti a chtějí vědět vše o nich i o nás (vyplnili jsme dotazník s otázkami na tělo) - existuje.

Kam tedy chodí náš „prvňáček“? Naší školou se stala Základní škola v Radotíně, kde již čtvrtým rokem rozvíjí a vychovávají děti podle vzdělávacího programu Začít spolu. Začínají spolu nejen děti, ale i rodina, škola a širší veřejnost. Fráze? Ale vůbec ne. Už zápis do školy se povedl, kdy na nás čekala procházka čtyřmi ročními obdobími a plnění úkolů. V červnu 2005 dostala Kristýnka dopis od paní učitelky, ve kterém se dozvěděla, jaká na ni čekají dobrodružství a co vše se naučí. Současně dostala pozvání na 1.9.2005, kdy se otevřou dveře do pohádkové třídy, ale jenom tomu, kdo bude mít vlastnoručně vyrobenou pohádkovou postavu. Tak jsme se celé prázdniny těšili, my i Týna, sbírali pírka od hus a vyráběli pomalu sovu Hedviku, která dětem i paní učitelce přinese první dopis. To, že naše spolupráce se školou začala vlastně už dávno před nástupem do první třídy, je zřejmé. A pak přišlo ráno 1.9. a my vpluli do modré třídy, kde se na nás smáli krtkové, kohout Eda, kokosový dědek, sova Hedvika, Harry Potter, skřítek, zajíček, princezna, mořská panna, Křemílek... v rukou našich dětí.

Od toho dne žijeme jako v pohádce, pomineme-li běžné stresy a shony. A když se zeptáte Týny, co se ji ve škole líbí, odpoví, že všechno a začne vyjmenovávat.

· Ranní dopis - každý den píše paní učitelka dopis, co děti čeká.

· Ranní kruh - motivuje a dává prostor k vyjádření.

· Krabice s překvapením - motivující překvapení, od něhož se odvíjí další program.

· Tajná řeč 1.A - nácvik analýzy a syntézy.

· Práce v centrech - objevu, ateliéru, čtení, psaní, matematiky, které si děti samy vybírají, ale během celého týdne musí projít

všemi. Pracuje se ve skupině pěti dětí. Paní učitelky jsou koordinátorky, pomáháme i my, rodiče. Děti se učí jeden druhému

pomáhat, spolupracovat a organizovat si práci.

· Závěrečný kroužek - tučňáček Pepíček, kdo ho má v ruce, má právo mluvit, hodnotit. Zvoneček svolává a ukončuje kruh.

Hned druhý den si děti měly přinést do školy obrázek se jménem, kterým chtějí být oslovovány. Všichni tak vědí, jak mají oslovovat spolužáky i paní učitelky, aby se cítili příjemně.

Co úkoly? Na týden dostanou děti Úkolníček pana Večerníčka, což jsou jednotlivé listy formátu A4 s úkoly. Po týdnu se vracejí do sběrného portfolia. Děti si samy plánují a organizují provedení úkolů.

Absolvovali jsme rodičovskou schůzku, během níž jsme zažili seznamovací kruh s fotografiemi našich dětí, práci v centrech i hlasování o vhodném hodnocení a metodě výuky čtení. Zvítězila varianta slovní hodnocení a sebehodnocení dětí s genetickou metodou výuky čtení. A tak paní učitelky píší, lepí lístečky po celé třídě, včetně stropu a světel.

Po měsíci školní docházky dokáže většina dětí přečíst samostatně nebo s pomocí spolužáka celý ranní dopis (je psán velkým tiskacím písmem) a jednotlivá slova: LINOLEUM, TABULE, HOUBA, OKNO, STROP... A také upéct vlastní štrúdl, nebo zhodnotit celý den a pochválit třeba paní učitelky, svého spolužáka, nebo sebe sama za úspěšnou práci. Zažila jsem jeden den v centru čtení a závěrečný kruh a věřte, že se mi draly slzy do očí při poslechu hodnocení malých prvňáčků. Děti se zatím učí říci, co se jim moc nelíbilo nebo nepovedlo, ale vždyť jsou teprve na začátku. Na začátku jsme spolu s dětmi i my, rodiče, ale už dnes máme jistotu, že cesta, kterou naše děti nastoupily, vede správným směrem.

Mgr. Petra Tabačíková, r. 2005