Základní škola Praha - Radotín

Co je vlastně domov? Domov je pojem relativní. Každý totiž pokládá za svůj domov něco jiného. Většina lidí má svůj domov tam, kde je nejčastěji. Tam, kde pracují, odpočívají, kde mají své přátele, kde chodí jejich děti do školky a do školy. Jsou ale i lidé (a není jich zrovna málo), kteří mají domovy dva. Řekněme, že se takový člověk cítí doma, například ve svém bytě ve městě, a zároveň třeba i ve svém domě či na své chatě na venkově. Jsou ale také lidé, kteří se cítí dobře kdekoli na světě, a kde je jejich domov, vlastně vůbec nerozlišují. Mnoho lidí také svůj domov několikrát za život změní. Někde obvykle prožijí dětství, pak se někam přestěhují a založí tam rodinu. No a ve stáří se buď vrátí někam, kde už jednou žili, nebo se přestěhují tam, kam se přestěhovaly a kde založily rodinu jejich děti. Pro každého má rovněž domov jinou hodnotu. Někdo má svůj domov rád, ale za určitých okolností je bez větších problémů schopen vyměnit ho za jiný. Někdo naopak lpí na svém domově natolik, že ho za žádnou cenu nechce opustit. Samozřejmě, ani těchto lidí se často nikdo neptá. Mnoho lidí bylo nuceno své domovy opustit například po 2. světové válce. Nebylo jim nic platné, že svůj domov milovali a že ho opustit nechtěli. Nucený odchod pak často zničil nejen jejich životy, ale i jejich někdejší domovy. Jen se podívejme, jak jsme v letech, které následovaly po odsunu sudetských Němců, dokázali s touto krajinou hospodařit. Dodnes se z toho toto území nevzpamatovalo. Z toho vyplývá jeden důležitý fakt. Lidé by měli žít na místech, ke kterým mají určitý vztah. Když tito lidé odejdou, a přijdou tací, kteří si svého nového domova neváží, začne podle toho takové místo brzy vypadat. Právě vazba člověka k domovu, k místu, které má rád, byla u nás, v Česku, od 2. světové války až do devadesátých let 20. století, často narušována. Dodnes je tím poznamenaná nejen dotčená krajina, ale i lidé. Co říci závěrem? Že jednotlivé domovy nelze chápat jako samostatné ostrůvky, ale jako celek, jako jeden jediný domov nás všech. Podle toho bychom se také měli chovat nejen ke svému domovu a ke své ulici, ale i ke svému státu a případně i světadílu, na kterém se nachází. Svůj dům bychom přece nesvěřili správci, který jej chce jen využívat, případně z něj i něco ukrást, a který se o něj nebude starat, člověku, který ho chce vytrhnout ze společenství ostatních domů ve městě či v obci. Stejný postoj bychom měli zaujmout i k širší správě, správě státu, protože i to je náš domov. Domov složený z mnoha spojených domovů, z nichž každý pro někoho něco znamená.

DOMOV

Domov … Co pro mě, nebo někoho jiného znamená slovo domov? Pro mě to určitě znamená nejen stavbu jako dům nebo byt. Pro mě to znamená rodinu, příbuzné a blízké přátele. Dokážete si život představit bez těchto lidí? Tito lidé vám pomáhají, dělají vám radost a občas i starosti. Jsou to lidé nepostradatelní. Nedokážu si domov představit zrovna bez nich. Můžu mít velkou vilu na pláži u moře, ale pokud budu sama, tak se vždy bude mít líp ten, kdo má třeba malou chatrč, ale má rodinu a přátele. Bude šťastný bez ohledu na to, že nemá tolik peněz, velký a hezký domov, nebo nejnovější telefon. Znamená pro mě domov jen toto? Samozřejmě, že ne. Líbí se mi pohoda, klid a to, že se můžu chovat přirozeně, jako já. Přijdu domů a můžu se těšit na to, že si udělám něco dobrého, půjdu do svého pokoje, otevřu knihu a začnu si číst. Bez strachu, že se mi něco stane, mám svůj klid, cítím se dobře a hlavně mám pocit bezpečí, což je důležité. Každý by se u sebe doma měl cítit bezpečně. Nedokážu si představit, jaké by to bylo, kdyby se k nám večer někdo dostal a začal nám něco dělat, jak nám to popisoval Abdusami. Tihle lidé mají stejné právo žít život, jaký žijeme my. Není to fér vůči nim a jejich rodinám. Pro tyto lidi nemůže domov znamenat bezpečí. Co se stane, když člověk domov ztratí? Buď si za to člověk může sám, nebo to není jeho vina. Každopádně by ten člověk měl zůstat silný a snažit se věřit, že se ještě dostane do normálního života. Pak se mu to povede. Já nevím, jaké to je, přijít o domov a ani to vědět nechci. Problémy, které ti lidé najednou mají, nechci zažít. Ze svého domova odejdu, až budu připravená žít vlastní život, mít své místo pro žití a později si třeba založit rodinu. Myslím, že takhle to má většina lidí. Až budou připraveni opustit původní rodinu a zakládat novou, i když to je dost přemýšlení dopředu na patnáctiletou holku. Domov je pro každého důležitý, přestože se tam někdo třeba necítí dobře. Pro každého domov znamená něco jiného, ale nakonec se všichni shodnou, že je domov důležitý z různých úhlů pohledu.

Lucie Trnková, 9.A

Domov

Když se řekne slovo domov, každému z nás se může vybavit něco jiného, ale nejčastěji je to rodina a bezpečí. Každý z nás má nějaký sen o svém bydlení a nikdo nikdy neřekl, že sny se nemohou stát skutečností. Podle mne každý, kdo má střechu nad hlavou, by měl být šťastný, a proto se spíše zaměříme na lidi, kteří domov nemají.Nyní si představte, že jste bezdomovec/bezdomovkyně uprostřed Prahy, den co den se hrabete v popelnicích ve snaze, že najdete nějaké jídlo. Často jste nuceni i krást, abyste se nějak uživili. Každou noc chodíte spát se strachem a s pocitem, že vás může někdo okrást, ublížit vám a nedej bůh i zabít. Když zůstanete naživu, tak se ráno probudíte hladoví a nevyspalí a vše začíná nanovo. Takový život by asi nikdo z vás žít nechtěl, ale přeci jen si položme tuto otázku. Můžeme nějak těmto lidem pomoci? Určitě ano. A teď tím nemyslím různé organizace, které se tímto problémem zabývají, ale směřuji tím spíše k nám, obyčejným lidem, které dělí od těch na ulici pouze majetkový rozdíl, ale ten bývá často opravdu veliký. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že je opravdu těžké pomoci lidem bez domova. Mnohokrát jsem chtěl někomu takovému pomoci, ale když tam tak stojíte a díváte se, jak vypadá, jak se chová, když s vámi mluví, tak je z něho cítit alkohol a cigarety, už se vám nechce pomáhat a raději utečete. Abychom tedy mohli těmto lidem pomoci, nesmíme si všímat, jak vypadají, jak se chovají a co dělají, ale to je často velmi těžké. Jedním z hlavních problémů je také to, že my nevíme, jaký člověk může za to, že je na ulici a jaký ne. Zkrátka to nepoznáme. Každého z nás se to týká, každý z nás už někdy viděl člověka bez domova a každý z nás má tu možnost pomoci druhému. Je to jen naše volba a my sami se můžeme svobodně rozhodnout, zda pomůžeme a nebo nikoliv. Závěrem už bych jen zopakoval několik slov z prvního odstavce. Každý z nás má nějaký sen a nikdo nikdy neřekl, že sny se nemohou stát skutečností.

Matyáš Jindra Táborský, 9.B

DOMOV

Položme si otázku, co je to vlastně domov? Je to místo, kde bydlíme? Každý z nás si pod pojmem domov může představit něco jiného. Pro někoho je to opravdu tam, kde bydlí. Jeho pokoj, kde má vše, co potřebuje, a může si zde odpočinout. Ale pro někoho je domovem jeho práce. Tráví tam veškerý svůj volný čas a nic jiného si neumí představit. Avšak někdo považuje za svůj domov svou celou vlast. Není to jedno konkrétní místo, ale prostě celá jeho domovina. Ale jedno mají všichni společné. Jejich domovem je místo, kde se cítí bezpečně a vždy na to rádi vzpomínají. Je to tedy skutečné místo, nebo jenom pocit v každém z nás? Určitě je to pocit spojený s určitým místem. Ať už je to ulice či luxusní dům. Nikdo z nás nedokáže ten pocit popsat, ale vždy nás táhne tam, kde to máme nejradši. Co si představím pod pojmem domov já? Pro mě je domovem náš byt. Konkrétně moje postel. Protože na ni nikdo nesmí a je zkrátka pohodlná. =) Ale nenazvala bych to úplně domovem. Jelikož si myslím, že domov je slovo moderního světa. Je to pocit, který se dnešní věda snaží vysvětlit a dát mu jasný název a definici. Takže místem, na které se vždy těším, je náš byt. Co je to tedy domov? Je to bezpečný přístav, kam vždy rádi zaplujeme a ukotvíme. Víme, že nás tam nemohou napadnout žádní piráti a setkáme se tam s našimi nejbližšími. Je to místo v našem životě, na které budeme celý svůj živou vzpomínat a vždy se k němu vracet svými myšlenkami.

Adéla Binderová, 9.B

DOMOV

Je to kde bydlím, skutečně mým domovem? Přemýšleli jste někdy nad tím, co je pro Vás domov? Je to dům s velkou zahradou a bazénem, nebo je to rodina a nejbližší přátelé? Co to tedy je? Všichni si asi pod slovem „domov“ představí místo, kde bydlí, ale názory lidí se v tomto ohledu mohou lišit. Některé napadne třeba, že pro ně je domovem rodina a nejbližší příbuzenstvo, některé napadne, že je to místo, kde jejich rodina bydlí. Někdo si vybaví klidné a útulné místo, kde si odpočine. Některým zase probleskne hlavou, že je to místo, kde může být svým vlastním pánem, nebo je to místo, kde se cítíte silnější a nesmrtelní. Dokonce i nekonkrétní prostor může pro někoho mít význam domov. Mám na mysli ulici a vztah bezdomovců k ní. Někdo sní o tom, že by bylo úžasné mít svůj vysněný velký dům s balkony a plaveckým bazénem, který by vydával za svůj domov. Měl by spoustu kamarádů, mohl by si dělat, co by chtěl a měl by respekt a úctu. Ale byl by tento idylický „domov“ skutečně vaším domovem? A jak to vidím já? Můj názor je ten, že rodina by měla být na prvním místě před materiálními věcmi. Člověk se může přestěhovat, může skončit v jiné zemi, kde to pro něj nemusí být jednoduché, ale když je s vámi rodina – lidé, kteří vám věří a podrží vás, tak to je domov. Mít někoho, kdo vás znovu přijme i přes vaše chyby. Cítíte se s nimi v bezpečí. Každý je ale jiný a pro každého je důležité něco jiného, ale jedno by si měli všichni ujasnit. Domov se nikde nekoupí, i kdyby to byl třeba Pražský hrad nebo Bílý dům. Pořád to je jen místo, které vám může někdo vzít (exekucí ,nebo nevyjdou volby). Myslíte si pořád, že je mnohem lepší mít několik aut a velký dům, nebo mít jednoduše jenom domov? Přemýšlejte o tom, protože lidé by si tohle měli ujasnit.

Magdaléna Součková, 9.B