Základní škola Praha - Radotín

Nejdříve jsme navštívili památník vybudovaný za působení prezidenta Havla a malou expozici umístěnou v kopii původních baráků. Poté jsme obešli (dnes již bývalý) vepřín, který byl v sedmdesátých letech 20. století vybudován částečně na území bývalého tábora, a následně odjeli autobusem do Let, kde nás čekal oběd a různé aktivity. Setkali jsme se tam s romskou aktivistkou, která bojovala za zboření vepřína v Letech, Růženou Ďorďovou, s příslušníkem etnické skupiny Romů - Sintů, Janem Hauerem, jehož příbuzní koncentračním táborem v Letech prošli, a také s Doris Grozdanovičovou, která byla za 2. světové války vězněná v Terezíně. Na konci našeho setkání proběhla debata o tom, co by mohlo vzniknout právě na území státem odkoupeného vepřína.

Na místě koncentračního tábora vznikla ještě za první republiky ubytovna pro lesní dělníky, po okupaci zde byl zřízen kárný pracovní tábor. Koncentračním táborem pro Romy se stal až roku 1942 a za dobu jeho existence jím prošlo postupně 1309 osob. Jistou zajímavostí (která ovšem neslouží našemu národu právě ke cti) je skutečnost, že koncentrační tábor v Letech nevedli na rozdíl od Terezína Němci, ale Češi, kteří se zde, bohužel, dopouštěli stejných hrůz. Jelikož vězni v táboře neměli dostatek jídla a jedli proto, co se dalo, a navíc v táboře neexistovala prakticky žádná hygiena, vypukla tam epidemie tyfu. Většina vězňů z tábora pak na tuto nemoc buď zemřela, nebo byla převezena do tábora v Osvětimi, odkud se vrátil jen málokdo. Roku 1943 byl pak tábor zrušen.