Projektový den s Národní galerií

František Kupka 1871-1957, Valdštejnská jízdárna.
Tuto dlouho očekávanou výstavu F. Kupky v Praze po letošní velkopřehlídce Kupky
v pařížském Centre Pompidou připravila Národní galerie v Praze ve spolupráci
s předními světovými výstavními a sbírkovými institucemi: např. Guggenheimovo muzeum v New Yorku nebo vídeňská Albertina. V současnosti se dílo tohoto rodáka z východočeského Opočna a malíře opravdu světového významu, „světoobčana“ srdcem v Čechách, za Velké války legionáře ve Francii, návrháře čs. státních symbolů a přitom doma jako umělce nedostatečně chápaného a proto pouze „externího profesora“ pražské Akademie výtvarných umění: nedostatečně honorovaného zástupce čs. státu všem studentům umění v někdejším hlavním městě umění – Paříži, řadí k tomu nejvýznamnějšímu, co na poli výtvarného umění ve 20. století vzniklo a vznikalo. František Kupka nejen reflektoval, ale i předjímal celý moderní vývoj v evropském výtvarném umění: od akademismu, secese a symbolismu, fauvismu k abstrakci, mezi jejíž světové zakladatele v malbě (spolu s P. Mondrianem a W. Kandinskym) právem náleží. Dnes právě z těchto důvodů dosahují jeho práce na světových uměleckých aukcích až extrémních cifer a stávají se ozdobou světových veřejných, ale i soukromých sbírek umění.

Jiří Petrbok: Hořící srdce, Veletržní palác.
Výstava kreslíře a malíře, profesora pražské AVU, Jiřího Petrboka (Kladno, 1962) je výtečnou ukázkou dnešních, postmodernou ovlivněných postupů a přístupů k „realitě“. Jeho dnes již velmi rozsáhlé dílo je hravě ironické, s kritickým odstupem reflektuje a následovně demaskuje současný „český svět“. Účastníky „dne“ provedl výstavou sám autor obrazů – malíř Petrbok.

Národní galerie

Ve středu dne 17. října jsem šla s panem učitelem Netopilem do muzeí umění. První bylo Františka Kupky a druhé Jiřího Petrboka, který se i na výstavě později ukázal a některá díla nám popsal a vysvětlil.

Jak už jsem psala, první muzeum bylo plné děl Františka Kupky. František se narodil v roce 1871 do chudé rodiny ve východočeském Opočnu. Býval velice citlivý a kdysi byl i považován za dobré medium a to se také odrazovalo na jeho obrazech. Stále se objevovaly nové a nové směry a František hodně z nich dokázal namalovat, avšak jeho nejčastějším byl impresionismus. Maloval např: již řečený impresionismus, symbolismus, akademický způsob, fauvismus, futurismus, secese, abstraktní umění a orfismus. Kupka byl nejen úžasný malíř, ale též karikaturistou a ilustrátorem.

Druhá výstava byla o Jiřím Petrbokovi, jehož díla mi přišla více než zajímavá. V každé jeho malbě jsem se snažila najít schovaný význam, ale byly téměř zapletené jako hlavolamy. A čeho si moc cením je to, že si na nás pan Petrbok udělal čas, osobně se dostavil a galerií nás provedl ještě jednou. Hodně jeho maleb se týkalo jeho rodiny, autoportrétů a vyzařoval z nich jistý sarkasmus a ironie, například s vlajkou České republiky, Česka jakožto státu a dětských postaviček (Krteček apod..).

Osobně na mě obě výstavy udělaly dojem a moc se mi tam líbilo – nejen obrazy, ale i prostředí. A hlavně děkuji panu učiteli za tak naučnou přednášku v muzeu Františka Kupky, protože bez ní bych byla tak trochu ztracená.

Aneta Turková, 9.A

NÁVŠTĚVA VÝSTAV FRANTIŠKA KUPKY A JIŘÍHO PETRBOKA

Dne 17.10.2018 jsem se v rámci Projektového dne zúčastnila dvou výstav - Františka Kupky ve Valdštejnské jízdárně a Jiřího Petrboka ve Veletržním paláci. Když jsme se ve Valdštejnské jízdárně rozkoukali, tak jsme si před samotným prohlížením obrazů poslechli něco o autorovi výstavy, vynikajícím českém malíři Františku Kupkovi.

František Kupka se narodil v roce 1871 v Opočně, své mládí však prožil v Dobrušce pod Orlickými horami. Vyučil se sedlářem, ale již tehdy se začal projevovat jeho výtvarný talent a proto nebyl nucen věnovat se svému řemeslu. Vystudoval řemeslnickou školu v Jaroměři, poté pražskou Akademii. Zde studoval až do roku 1892, potom odjel do Vídně, kde dál pokračoval ve studiu. Nakonec dostal stipendium do Paříže a právě tam se poprvé proslavil - a to kreslením satirických kreseb do časopisů. Za první světové války byl členem roty Nazdar a byl také zraněn. Po válce se stal profesorem pražské Akademie, později přednášel i v Paříži. František Kupka strávil většinu života ve Francii, kde také v roce 1957 zemřel. Věnoval se především akademismu, který vychází z antiky a renesance, secesi, fauvismu, ve kterém jde hlavně o zkratku a čisté barvy, a došel i k abstraktnímu umění, kterému se věnoval v padesátých letech 20.století. Na výstavě jsme viděli i jiné umělecké směry jako je třeba mašinismus (v obrazech jsou zachyceny motivy techniky) a orfismus (ve kterém jde o zachycení pocitů a dojmů z hudby). Oba směry mne velmi

zaujaly.

Obraz s názvem Dvoubarevná fuga z roku 1912, který je příkladem orfismu

Poté, co jsme si prohlédli výstavu Františka Kupky, jsme se přesunuli do Veletržního paláce na již zmiňovanou výstavu Jiřího Petrboka, která nesla název Hořící srdce. Jiří Petrbok se narodil v roce 1962 v Kladně, vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze a teď působí jako vedoucí pedagog ateliéru kresby na AVU. Výstavu tvořila čtyři témata, čtyři cykly obrazů - a to například cyklus pojmenovaný Žrádlo pro kočky nebo Vlajková. Obě řady cyklů v sobě skrývají motiv domova, protože v cyklu Žrádlo pro kočky malíř použil srdce, která jsou poskládána do tvarů interiéru bytů a různých místností, kde prožil mládí. Naopak řada “Vlajková” je vlastně její protiklad, protože tentokrát jsou v ní poskládány exteriéry slavných budov z vlajek ČR. Některé obrazy také reagují na politiku a události z nedávné historie.