Základní škola Praha - Radotín

Dne 12.11.2019 jsme navštívili na Karlově náměstí multimediální road show. Podle statistik, které sem si dohledal na internetu, tuto show již navštívilo kolem 60.000 lidí. Tato projekce se konala při příležitosti 30. výročí od tzv. Sametové revoluce a pádu komunismu. Výstava se představila také v Českých Budějovicích, Brně a Plzni. Od 11. do 17. listopadu se nacházela v Praze na Karlově náměstí. Jednalo se o dvacetiminutovou 3D projekci. Do nafukovacího stanu s šesti projektory se vešlo cca 110 lidí najednou, kteří leželi na lehátkách a sledovali jako my v kupoli stanu vytvořenou projekci. Ta zachycovala období let 1948 až 1989. Jedná se o nejdůležitější milníky naší nedávné historie. Naše generace o tomto období nemá prakticky žádné povědomí. Narodili jsme se a žijeme jako naprosto svobodní lidé. Od babičky, která je povoláním prodavačka, vím, že se stály obrovské fronty na banány a že mandarinky byly podpultové zboží a babička také vyprávěla, jak si vyměňovali s ostatními prodavači a prodavačkami např. „céčka“ za ovoce či jiné zboží. Prarodiče mi také vyprávěli, jak byli zapsáni na čekacím seznamu na auto, nebo jaké to bylo, když cestovali do zahraničí. Taky zde byly rozmístěné panely s informacemi, které doplňovaly celkový kontext událostí. Projekce šla s dobou a panely obsahovaly QR kódy, díky kterým jsme si mohli pustit na mobilních telefonech videa.

Vít Vycudilík

V úterý 12.11. jsme s naší třídou vyrazili v 10:00 z areálu školy na vlak, kterým jsme jeli na Smíchovské nádraží a z něho metrem na Karlovo náměstí, kde byla samotná výstava Totalita. Byla to nafukovací bublina, kde nám pouštěli film o totalitním režimu, který trval 30 minut. Když skončil, tak jsme šli na Národní třídu, kde nám asistenka Jovanka říkala, jak probíhala ta demonstrace a jak se ona cítila, když tam byla před třiceti lety. Zastavili jsme se v KFC. Když jsme dojedli, jeli jsme metrem na Smíchovské nádraží,  kde jsme nastoupili do vlaku a odjeli zpět do Radotína. Na té výstavě jsem se dozvěděl, jaké to vlastně bylo žít od roku 1948 - 1989 v Československu. Také jsem k té době dostal mnohem větší respekt, než jsem měl dřív. V té době bylo všechno nedostatkové a u každého obchodu se stály dlouhé fronty. Nemohli jste se dostat za hranice a nelegálně vás to mohlo stát život. Když jste byli proti režimu, tak jste měli hodně nevýhod. Např. jste ředitelem továrny a druhý den vás vyhodí a začali jste pracovat jako dělník, nebo topič.

Antonín Plainer