Základní škola Praha - Radotín

Informace o projektovém dnu na ZŠ Praha - Radotín: středa, 5. října 2016

Název akce: Atribut, figura, příběh… Komunikace obrazem
v souvislostech umění středověku.
Místo akce: Anežský klášter, stálá expozice Sbírky starého umění
Národní galerie v Praze, Praha 1
Připravil a vedl: Pavel Netopil

Na začátku akce obdrželi účastnící se žáci od učitele písemné podklady, v nichž byli obeznámeni s tématem a záměrem akce a seznámili se rovněž s novými pojmy, jako je např. „atribut“, „figura“ – a to v ikonografickém nebo i heraldickém smyslu.

Následovně byli poučeni o ikonologii i o ikonografickém přesahu a významu těchto nových pojmů. Ikonologie a ikonografie jsou důležité obory pro pochopení obrazného obsahu a zejména ve „starém“ výtvarném umění i v obecné komunikaci vzdělaných duchovních
s nejrůznějšími společenskými vrstvami mají nezastupitelné místo, neboť právě ve středověku existovalo mnoho lidí, včetně šlechty i mnohých panovníků,
v našem smyslu nevzdělaných a většina obyvatel tehdejší latinské Evropy neuměla číst
a psát. Základní proto bylo přiblížit opravdu komukoliv Bibli i další náboženské texty. Proto převážně náboženské obrazy – musíme je chápat ve smyslu zobrazení, neboť
z teologického nebo filosofického hlediska nebylo podstatné, jde -li o dvojrozměrný nebo trojrozměrný artefakt – nesly na verbálním jazyku nezávislá sdělení. Biblia parperum - Písmo svaté chudých (duchem) tlumočilo obrazem všeobecně přijímaná sdělení křesťanské víry. S trochou nadsázky je možné říci, že i tehdy šlo o cosi na způsob dnešních komixů – s textovými bublinami nebo i bez nich – jejichž všeobecnou čitelnost podmiňovaly k postavám přidávané atributy, což jsou doprovodné předmětné znaky postav (sv. Petr – klíč; sv. Pavel – meč; sv. Kateřina – rozlomené kolo či meč) znázorňovaného (světce), charakterizující jeho významné životní události či přímo jeho martyrium.

Proto po příchodu do výstavní expozice byly žákům rozdány příslušné stránky ikonografické literatury, které se vázaly k jejich křestnímu jménu a žáci dostali za úkol vyhledat mezi převážně gotickými obrazy a sochami příklady nonverbálního atributu i jejich případných kombinací.

„Dne 5. 10. jsme se vydali s panem učitelem Netopilem v rámci projektového dne na výstavu českého a středoevropského umění do Anežského kláštera. Byla určena hlavně exponátům s trochu náboženským podtextem. Sešli jsme se ve velmi skromném počtu pěti žáků před devátou hodinou na nádraží v Radotíně. Vlakem a metrem jsme se dostali až na zastávku Straroměstská, odtud jsme šli na první zastávku našeho umělecky založeného dne – do Městské knihovny. (To byla spíše taková mezizastávka, protože jme měli ještě trochu času před výstavou.) Ve vstupní hale knihovny jsme viděli „sloup z knih“ od slovenského výtvarníka Matěje Kréna, který díky zrcadlům uvnitř umístěným dává pocit nekonečna. Do sloupu je samozřejmě možné nakouknout, ale nedoporučuje se to lidem, kteří mají strach například z výšek. Poté jsme li kolem sochy France Kafky na Golemovi od Jaroslava Rónyaž k již zmíněnému Anežskému klášteru.

Před výstavou jsme si ještě prošli klášter a pověděli si něco o něm. Pak už nás čekalo to hlavní, kvůli čemu jsme tam byli. Výstava.

Výstava byla opravdu veliká a mohli jsme si ji projít, jak jsme chtěli. Jediné, co jsme dostali za úkol, bylo vyhledat exponát s apoštolem, který nese naše křestní jméno. Nebylo to úplně lehké. Prošel jsem téměř celou galerii a už jsem byl celkem bezradný, že žádný exponát s ním nenajdu, ale v poslední místnosti se mi to poštěstilo. Našel jsem. Hledání informací v knize už byla hračka. Dozvěděl jsem se například, že (Lukáš) je patronem lékařů nebo malířů, nebo že jeho atributy jsou pero, kniha, svitek a překvapivě i okřídlený býk, ale bylo toho samozřejmě mnohem více. Po příjemně strávených cca dvou hodinách v galerii byl čas vrátit se zpátky do Radotína. Při „prodiskutované“ cestě jsme se podívali ještě i do staré budovy hlavního nádraží a plní dojmů jsme se vrátili domů.“

Lukáš Jandus, IX. A