Základní škola Praha - Radotín

pav.net

Drážďany jsou světově známé především mimořádně cennými uměleckými sbírkami – převážně starého ale i moderního a současného výtvarného umění: zejména
v „Gemäldegalerie Alte Meister“, jakož i hodnotnými stavbami z období baroka
a historismů 19. století, např. divadlo „Semperoper“. Město však muselo doslova vstát z popela.V únoru 1945, v posledních měsících 2. světové války bylo leteckým bombardováním ze své větší části totálně zničeno. V poválečné době a v období tzv. budování socialismu v Německé demokratické republice se Drážďany, se svou tíživou atmosférou, když ze zdiva zničených budov – např. na ruinách rezidenčního zámku saských králů – vyrůstaly vzrostlé stromy, neoficiálně nazývaly nekulturním „městem duchů“... Někdejší NDR se více soustředila než na reprezentativní obnovu sítě ulic i městských funkcí na pouhé uspokojování základních potřeb obyvatel, na rychlé budování panelových staveb a sídlišť; dnes paneláky z bezprostředního centra zmizely a historický střed města je s prolínáním se tzv. starého a nového opětovně obnoven. Drážďany jsou hlavním městem spolkové země Sasko. Jsou pozitivním příkladem současných architektonických realizací a zdařilých rekonstrukcí zničených nebo dříve nedostatečně udržovaných budov: zástavba nákupní Pragerstrasse od architektů vídeňské kanceláře Coop Himmelb/l/au; příklad nové synagogy s archívem a knihovnou – architekti:
R. Wandel–Hoefer a W. Lorch; elegantně vzdušná rekonstrukce historického hlavního nádraží od N. Fostera a zcela výjimečná obnova cenné drážďanské barokní dominanty „Frauenkirche“, jejíž příběh je cenným svědectvím důkladnosti a významu počítačových simulací v současně moderní památkové péči.

Účastnici výjezdu (14 žáků VII., VIII. a IX. tříd) dostali za úkol své zážitky obrazně (fotografování) i verbálně reflektovat. Proto zprávu o exkurzi za výtvarným uměním do Drážďan dokládám určitými žákovskými texty a fotografickou přílohou. Na jednom
z přiložených snímků náměstí se znovu obnoveným protestantským „Frauenkirche“ vidíme v okolní skladbě městského mobiliáře kolmo – jako vykřičníky – postavené autobusy městské dopravy. Co to má znamenat?, zeptají se mnozí… Nevím, jak na to třeba
i v rámci kategorie „umění ve veřejném prostoru“ jednoznačně odpovědět. Snad tato situace může evokovat opravdu cokoliv. Co je důležité, je třeba uvědomit si, že na všechno tzv. známé můžeme pohlížet také jinak a že zejména dnes v současném světě nemá mentálně ustrnulý člověk celkem nic jisté… /pav.net/

Ve čtvrtek 23.2.2017  jsme s panem učitelem Netopilem navštívili hlavní město Saska kousek za hranicemi Německa. Ráno jsme se sešli na nádraží, počkali na pár opozdilců a pak vyrazili. Po cestě jedním vlakem jsme přesedli do druhého, který nás dovezl až na Hlavní nádraží do Drážďan. A vyrazili po památkách. Jako první jsme minuli barokní kostel Frauenkirche.  

Hlavní nádraží Frauenkirche

Když jsme minuli kostel a pár dalších památek došli jsme k jedné ze dvou galerií, které čekali na naší návštěvu. V novorenesanční galerii Albertinum jsme vyděli sbírku soch a plastik s názvem Noví mistři. Nachází se zde díla třeba Caspara Davida Friedricha nejznámějšího německého umělce romantismu nebo Gerharda Richtera německého malíře a vizuálního umělce.

Albertinum Zwinger

Následně jsme se přesunuli do jedné z nejznámějších památek ve městě do Zwingeru. Tam jsme viděli další krásné a zajímavé obrazy. Mnoho z nás, ale už moc nemohlo a tak jsme si to ani neprošli celé. To co jsme viděli, ale stejně stálo za to.

Cestou zpátky na nádraží jsme se ještě zastavili v Prager Straße nákupní třídě, kterou jsme procházeli už cestou do Albertina. Tam jsme měli hodinový rozchod. Prošli jsme si obchody, zase se všichni sešli a vyrazili směr nádraží. Potom jsme nasedli do vlaku a vyrazili unavení, ale šťastní a plní dojmů zase zpět domů.

Prager Straße

L.Jandus IX.A

Dne 23.2 jsme se vydali do sasského centra Drážďan. 
Ráno jsme se sešli na Radotínském nádraží a vydali se nejdříve na hlavní nádraží v Praze a 
odtamtud na dvou a půl hodinovou cestu vlakem do Drážďan. Ta utekla překvapivě rychle a 
kolem jedenácté hodiny už jsme byli na místě. Vystoupili jsme na nedávno 
zrekonstruovaném nádraží Dresden Hauptbahnhof, kde jsme si pověděli něco málo o 
místních zvycích a zákonech (jako například, že se v Německu nevyplácí chodit na 
semaforu na červenou). Z nádraží jsme se vydali přes Prager Straße až k naší první zastávce,
evangelickému kostelu Frauenkirche, kde nám pan učitel pověděl o bombardování Drážďan 
v roce 1945 a následné opravě památek po pádu komunismu v bývalé NDR (například 
zmíněný kosltel se začal rekonstruovat až na konci 90. let). Poté co jsme si prohlédi 
Fauenkirche zevniř, vydali jsme se kousek do námi prvně navštívené galerie Albetinum. Tu 
jsme si buď mohli projít sami nebo s panem učitelem, přičemž se dozvědět zajímavosti o 
vystavených exponátech. Galerie byla sice v roce 2002 vytopena blízko nacházejícím se 
Labem, ale vůbec to nebylo poznat (hold Němci rekonstrukce umějí a mají na ně finance). 
Čas ubíhal jako voda a my se vydali přes centum, kolem katedrály Svaté trojice (německy 
Katolische Hofkirche), ve které jsme se byli podívat i uvnitř a drážďanské oprery 
(Semperoper), až k naší druhé galerii Zwinger. (Výhodou Drážďan je, že téměř všechny 
památky jsou blízko sebe, takže se moc nenachodíte) Výstava ve Zwingeru byla opravdu 
zajímavá, protože se v podstatě jednalo o průřez umění malby a sochařství. I když jsem to 
nečekal, tak protože byla expozice opravdu veliká a zajímavá, bylo zde strávených jeden a 
půl hodiny málo (dokázal bych si představit třeba o půl hodiny víc času). Od tuď už jsme se 
pomalu vydali zpátky na vlak, ale ještě cestou jsme dostali na Prager Straße rozchod. To 
znamenalo, že se většina z nás vydala, jak už se dalo očekávat, do Primarku. Po hodině jsme
se sešli a mířili (tentokrát už bez zastávky) na nádraží, které jsme si pořádně prohlédli. Pak 
už nás čekala jen dvou a půl hodinová cesta zpátky a pokud cesta tam uběhla rychle, tak 
cesta zpátky byla ještě rychlejší. V cca půl osmé jsme se rozešli v Praze na hlavním nádraží 
a většinu z nás čekala ještě cesta do Radotína. 
Mě osobně se výlet opravdu hodně líbil a klidně bych si ho rád zopakoval. 

Exkurze do Drážďan  (Jan Lukavský, 8.A)

Ve čtvrtek 23.2.2017 jsme navštívili saské město Drážďany. Jeli jsme vlakem.  Po příjezdu na drážďanské Hlavní nádraží jsme se vydali na prohlídku města. Nejdříve jsme šli ulicí Prager Strasse, která je největší nákupní třídou Drážďan. Po chvíli jsme došli před slavnou budovu protestantského kostela Frauenkirche, která byla za 2. světové války při bombardování prakticky zničena. Její rekon-strukce, byla dokončena až v roce 2005 a je považována za nejkomplikovanější v dějinách světové architektury. Naším dalším cílem byla galerie Albertinum, bývalá zbrojnice, nesoucí jméno saského krále Alberta. V galerii Noví mistři jsme si prohlédli  sbírku obrazů od 19. století po současnost, jejíž součástí jsou například díla Caspara Davida Friedricha, průkopníka moderny. Po prohlídce Albertina jsme pokračovali po nábřeží ke katedrále Nejsvětější Trojice a k zámku saských králů. Viděli jsme také Albertův most, pod kterým minulý rok uvízla česká nákladní loď. Poté jsme navštívili jednu z nejvýznamnějších památek německého baroka, Zwinger. Je to komplex budov, který měl být původně nádvořím velkolepého zámku. Zámek však nebyl nikdy postaven. Dnes se v Zwingeru nachází například obrazárna Staří mistři, v níž je mimo jiné vystaven i slavný obraz Sixtinské madony nebo třeba obrazy od Tiziana nebo Rembrandta. Kromě obrazů jsme zde shlédli také sbírku antických soch. Cestou zpět k nádraží jsme měli v ulici Prager Strasse rozchod. Chvíli před pátou hodinou jsme nasedli do vlaku a jeli domů. Návštěva Drážďan se mi velmi líbila. A podobný výlet bych si rád zase někdy  zopakoval.